Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 155/02

Ústavní soud rozhodl ve věci E. F. A. L., zastoupeného JUDr. M. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pob. Liberec ze dne 22. června 1999, sp. zn. , Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 1999, sp. zn. , rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 2. prosince 1999, č. j. 3180/96-M, opatření Krajského soudu v Ústí nad Labem, pob. Liberec ze dne 2. srpna 2001, č. j. -224, a proti postupu Správy věznic České republiky, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel, který svým návrhem napadl označená rozhodnutí a postup orgánů veřejné moci, uvedl, že se tak domáhá ochrany svých základních práv, jak jsou zakotvena v článcích 2 odst. 2, 3, , až 4, , , 2, 5, , a "Listiny", jakož i v "Úmluvy" (čímž zřejmě mínil d a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod). Vyslovil přesvědčení, že Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, rozhodl o jeho vydání do Spolkové republiky Německo, aniž měl k tomu relevantní doklady a důkazy, bez těchto pak Vrchní soud v Praze podanou stížnost zamítl. Pokud jde o rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 2. prosince 1999, kterým bylo povoleno jeho vydání do Spolkové republiky Německo, ani ministerstvo spravedlnosti se nezabývalo vážnými vadami, kterými rozhodnutí soudu trpěla. Dále poukázal na postup předsedy senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, když svým opatřením přerušil výkon vydávací vazby na dobu výkonu trestu odnětí svobody, jakož i na jednání vězeňské správy, která mu odepřela řádnou lékařskou péči, neumístila jej do vězeňské nemocnice, ačkoliv to jeho zdravotní stav zřejmě vyžadoval.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [ , odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. června 1999, č. j. -101, a Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 1999, sp. zn. , z rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 2. prosince 1999, č. j. 3180/96-M, a opatření předsedy senátu krajského soudu ze dne 2. srpna 2001, č. j. -224, jakož i z data podání návrhu k Ústavnímu soudu - 12. března 2002, je zřejmé, že ústavní stížnost směřující proti nim byla podána po lhůtě k tomu stanovené. Proto byl návrh uvedeného rozsahu odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní stížnost, napadající jednání orgánů Vězeňské služby, která, dle tvrzení stěžovatele, mu odmítla poskytnutí lékařské péče, je návrhem nepřípustným. Stěžovatel nejednal v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, který upravuje postup při uplatňování práv a oprávněných zájmů odsouzených cestou stížností a žádostí a v souvislosti s tím také stanoví povinnosti vězeňské služby, ředitele věznice, státního zástupce, soudce nebo orgánu, který provádí kontrolu věznic. Z uvedených důvodů byl i tento návrh odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2002