Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 167/02

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. V., zastoupeného JUDr. V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2002, sp.zn. , ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. , mimo ústní jednání, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu 18. 3. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil obě rubrikovaná usnesení obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o jím vznesené námitce podjatosti předsedy senátu Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Tuto námitku podal stěžovatel spolu s odvoláním proti rozsudku téhož soudu ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. , kterým byl uznán trestným činem loupeže. Námitce nebylo vyhověno a stížnost proti předmětnému usnesení Krajský soud v Praze zamítl dne 10. 1. 2002. Následně pak podle § 256 tr. ř. svým usnesením, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2002 tento zamítl jeho odvolání proti uvedenému rozsudku jako nedůvodné. Proti posledně uvedenému usnesení podal stěžovatel dovolání ve smyslu § 265a tr. ř. Současně podal ústavní stížnost proti předchozímu usnesení téhož Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2002, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti vznesené námitce podjatosti, když tvrdí, že tím byla porušena jeho práva na spravedlivý proces podle a násl. d, neboť ve věci rozhodoval vyloučený soudce a nebylo mu poskytnuto právo na rozhodnutí nezávislým a nestranným soudem. Toto pochybení mělo za následek nesprávné rozhodnutí v trestní věci stěžovatele.

Ústavní soud, aniž se mohl zabývat vlastní otázkou porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a to z těchto důvodů. S ohledem na závažnost situace, kdy je vznesena námitka rozhodování vyloučeným orgánem, je s účinností od 1. ledna 2002 umožněno v takových případech podávat dovolání k Nejvyššímu soudu podle § 265a odst. 2 písm. h) rovněž proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Jako dovolací důvod je podle § 265b odst. 1 písm. b) situace, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Stěžovatel tak má prostředek, který mu k ochraně jeho práva poskytuje zákon, v daném případě tr. ř. Protože příslušný k rozhodnutí o dovolání je Nejvyšší soud ( tr.ř.), je ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu. To platí bez ohledu na to, že stěžovatel jí napadá pouze rubrikovaná usnesení obecných soudů, kterými by bylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti předsedy senátu, kterou vznesl dne 3. 12. 2001, tedy dříve než bylo rozhodnuto Krajským soudem v Praze o jeho odvolání. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit důsledně uplatnění principu subsidiarity ústavní stížnosti, což by při souběžném projednávání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. , a dovolání proti usnesení téhož soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. , nebylo zajištěno. Stěžovatel proto ještě nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva na spravedlivý proces a rozhodování nezávislým a nestranným soudem. S ohledem na tuto skutečnost nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou a odmítnout ji podle , o Ústavním soudu, ve znění , ve spojení s téhož zákona.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2002

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu