Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 160/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti J. F., zastoupeného JUDr. V. K., proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18.10. 2001, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.12.2001, sp.zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18.10. 2001, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.12.2001, sp.zn. . Shora uvedeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst.1, 2 písm.a) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., že spolu s dalším odsouzeným společně a po vzájemné dohodě dne 5.9. 2000 kolem 12,30 hod. v Kolíně I na náměstí Republiky na parkovišti před obchodním domem D.prodali za částku 300.000,- Kč K. N. T. B. 2.000 kusů tablet s logem Mitsubishi o celkové váze 694,1 g methylendroxymetamfetaminu, který je charakteristický pro syntetickou psychotropní látku s názvem extáze a je v zařazen v příloze č. 4 seznamu psychotropních látek. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 roků a byl zařazen do věznice s ostrahou. Shora uvedeným usnesením krajského soudu pak bylo jeho odvolání zamítnuto.

Ústavní stížnost namítá porušení základního práva na rovnost účastníků před soudem podle d (dále jen " "), když byli v řízení slyšeni svědci N. a B. jako svědci utajení. Ve skutečnosti šlo o policejní pracovníky, jejichž výpovědi usvědčovaly stěžovatele z trestního jednání. Šlo o policejní provokaci, provedenou v rozporu se zákonem, a jejich slyšení jako utajených svědků odporuje ustanovení a ,2 tr. řádu.

Nebylo možno připojit trestní spis, poněvadž jde o skupinovou trestní věc, v níž u jednoho z dalších spoluobžalovaných nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a probíhá řízení u soudu prvního stupně. Protože ústavní stížnost byla podána řádně a včas, bylo povinností Ústavního soudu se jí zabývat. Ústavní soud dospěl k těmto výsledkům.

Obhajobu, že šlo o policejní provokaci, uplatnil stěžovatel již v řízení před prvostupňovým soudem a tento se s ní podrobně zabýval /viz odůvodnění rozsudku str. 11, odst.3/. Již soud prvního stupně přesvědčivě dovodil, že tento postup předstíraného prodeje umožňuje policii ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Tento názor bezezbytku převzal i druhostupňový soud. O tomto postupu vypovídají utajení svědci N. a B. Podle názoru ústavní stížnosti měli být tito svědci slyšeni bez utajení.

Ustanovení § 55 odst. 2 tr. ř. bylo zrušeno dnem 1.3. 1995 nálezem Ústavního soudu ze dne 12.10. 1994,

sp. zn.

. Současné znění odst. 2 bylo znovu doplněno do novelou provedenou

Předstíraná koupě byla tedy provedena v souladu se zákonem.

Současná judikatura Evropského soudu pro lidská práva připouští i využívá svědků s utajenou totožností v nezbytné míře. Evropský soud uznává princip, podle něhož může být z hlediska policie legitimní přát si zachovat anonymitu jejích příslušníků za účelem ochrany jich samotných i jejich rodin, ale také za účelem zachování možnosti jejich nasazení v dalších operacích. To ale pouze za předpokladu dodržení práv obhajoby. O věrohodnosti obou svědků v daném případě nelze pochybovat. Proto jejich přímé slyšení u hlavního líčení a možnost sledování reakcí na chování svědka, jeho mimiku, rozpaky či naopak rozhodnost (jak uvádí ústavní stížnost), nejsou v daném případě pro obhajobu podstatné. V daném případě nešlo o jediný důkaz usvědčující stěžovatele. Byl proveden záznam videokamerou, ohledání místa činu parkoviště před D., prohlídky osobních vozů, při nichž byly nalezeny 3 balíčky dvoutisícových bankovek, přetažené gumičkou, a použitím služebního psa bylo zjištěno i místo, kde mohly být drogy dříve uschovány. Existuje tedy řada jiných důkazů o vině stěžovatele, takže výpovědi utajených svědků jsou v podstatě doplňující.

Zájem na řádném chodu spravedlnosti a v současné době vysoký stupeň společenské nebezpečnosti trestního jednání stěžovatele plně odůvodňuje použití této dílčí formy dokazování, připuštěné zákonem, aniž by bylo jakýmkoli způsobem dotčeno základní právo stěžovatele na rovnost účastníků řízení před soudem podle y.

Na základě takto zjištěných skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako stížnost zjevně neopodstatněnou.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu

V Brně dne 30. dubna 2002