Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 16/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. , rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 8. 1. 2001 se stěžovatelka s odvoláním na tvrzené porušení , č. 37 odst. 3 a d domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. , rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. . Citovaným rozsudkem okresního soudu bylo rozvedeno manželství mezi stěžovatelkou (odpůrkyní) a J. P. (navrhovatelem). Krajský soud po odvolání stěžovatelky napadené rozhodnutí potvrdil. V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména uvedla, že v daném soudním řízení nerespektoval Krajský soud v Praze ustanovení o účinnosti vypovězení plné moci, o doručování a o běhu lhůt k podání opravného prostředku. Přestože měl podle jejího názoru odvolání J. P. odmítnout jako opožděné, neučinil tak a zrušil svým usnesením rozsudek, který již byl pravomocný.

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, kladené na ústavní stížnost. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

V ústavní stížnosti sama stěžovatelka uvádí, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. , který jako poslední zákonný prostředek k ochraně jejího práva napadá a požaduje zrušit, nabyl právní moci dne 8. 11. 2000. Podle výše citovaného ustanovení je však pro počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti rozhodující den doručení tohoto rozhodnutí a nikoliv den nabytí právní moci. Ústavní soud si proto vyžádal zaslání spisu Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. , kde kontrolou doručenek zjistil, že předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 7. 11. 2000. O tom ostatně svědčí i kopie tohoto rozhodnutí, opatřená razítkem advokáta JUDr. J. S. s datem doručení 7. 11. 2000, zaslaná stěžovatelkou jako příloha k ústavní stížnosti. Od tohoto data je tedy nutno počítat 60 denní procesněprávní lhůtu, do které je třeba započítat již i den doručení napadeného rozhodnutí (srov. ust. - "lhůta počíná dnem doručení..."). Poslední den 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti tak připadl v daném případě na pátek 5. 1. 2001. Jelikož ústavní stížnost stěžovatelky byla podána k poštovní přepravě (resp. faxem) v pondělí 8. 1. 2001 (tímto dnem je ostatně i datována), stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě.

Protože kogentní ustanovení zákona neumožňuje promeškání této lhůty prominout, nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. dubna 2002

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu