Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 124/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. A. M., právně zastoupené JUDr. I. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 1995, sp. zn. , a proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 9. 1996, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 25. 2. 2002 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 1995, sp. zn. , a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 9. 1996, sp. zn. , a to pro porušení a d.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcí samou, musí prověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro ni , ve znění pozdějších předpisů.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z uvedeného vyplývá, že do této lhůty se započítává i den doručení rozhodnutí, resp. den, kdy došlo k rozhodné skutečnosti. Ust. . cit. zák. je kogentní povahy, neumožňuje prominutí ani prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti.

Ze sdělení Nejvyššího soudu ČR, které si Ústavní soud vyžádal, a které Ústavní soud obdržel dne 4. 4. 2002, bylo zjištěno, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 9. 1996, sp. zn. , byl právnímu zástupci stěžovatelky doručen dne 14. 9. 1996, ústavní stížnost tedy byla podána až po uplynutí výše uvedené 60 denní lhůty stanovené pro její podání zákonem.

Při shrnutí výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 15. dubna 2002