Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 68/02

Ústavní soud rozhodl dne 16. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele MUDr. P. S., zastoupeného Mgr. V. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. listopadu 2001, č. j. -109, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2000, č. j. -84, a Městského soudu v Praze (Krajského obchodního osudu v Praze) ze dne 14. března 2000, č. j. -42, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou mu zaručena d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání jako nedůvodné, když účelově reformuloval odlišně právní názor soudu I. stupně, přičemž jeho právní názor, vyslovený v rozhodnutí o dovolání, navrhovatel označil za ryze účelový.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud důvodně shledal dovolání stěžovatele nepřípustným po opodstatněném závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam [§ 218 odst. 1 písm. c), § 243b odst. 4 obč. soudního řádu, ve znění účinném před l. lednem 2001], když v odůvodnění usnesení pak také mj. poukázal na své publikované rozhodnutí ze dne 1. června 2000 ve věci

.

S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti označenému usnesení Nejvyššího soudu ČR, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o ústavní stížnost, napadající rozhodnutí soudu I. a II. stupně, zde je nutno konstatovat, že byla podána po lhůtě k tomu stanovené. Dovolání, které bylo jako nepřípustné odmítnuto, nelze považovat za procesní prostředek, jež zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje, a proto běh lhůty k podání ústavní stížnosti započal dnem doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -84, tj. dnem 15. listopadu 2000, jak je jeho přijetí na stěžovatelem předloženéě vyznačeno [, cit. ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2002