Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 100/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudů JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. L. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze s poukazem na porušení d (dále jen " "), y a y ČR. Ústavní stížnost v podstatě odůvodňuje tak, že obecné soudy řádně nezdůvodnily existenci důvodů vazby a omezily se pouze na povšechnou argumentaci. Vazební rozhodnutí dle názoru stěžovatele nebylo náležitě odůvodněno konkrétními skutečnostmi, které by odůvodňovaly naplnění některého z důvodů vazby.

Jak je patrno z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , je stěžovatel jedním z 15 obviněných, stíhaných pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, kterého se měli dopustit jednáním popsaným ve sdělení obvinění. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. , z důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. řádu se započtením vazby od 17. 5. 2001. Usnesením Okresního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2001 téže spisové značky bylo vyhověno návrhu městského státního zástupce v Praze na prodloužení lhůty trvání vazby u všech obviněných, když soud I. stupně dospěl k závěru, že u všech obviněných i nadále trvají vazební důvody, pro něž byli vzati do vazby, tedy u stěžovatele důvody uvedené v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, ve znění platném před jeho posední novelou. Vazba útěková je odůvodněna ohrožením vysokou trestní sazbou 10 - 15 let s tím, že jednání, jež je obviněným kladeno za vinu, se měli dopustit organizovaně v návaznosti na zahraničí, a je tedy dána obava, že by se v případě propuštění z vazby mohli skrývat či uprchnout do zahraničí. Koluzní vazba je odůvodněna důrazem na organizovanou činnost v návaznosti na to, že spoluobviněný K. je stíhán jako uprchlý, a s ohledem na dosavadní stav vyšetřování hrozí obava, že by se obvinění, mezi nimi i stěžovatel, mohli domlouvat či působit na další obviněné, případně kontaktovat obviněného K. Vazba předstižná je pak zdůvodněna tím, že skupina měla plánovat i další akce shodné povahy, které směřovaly k nelegálnímu dovozu drog, a nebezpečí pokračování v trestné činnosti je tak dáno i vzhledem k vazbám na obviněného K. Soud pak poté, co dovodil, že v daném případě jsou dány podmínky uváděné v ustanovení § 67 odst. 2 tr. řádu, dospěl k závěru, že pro skončení vyšetřování a podání obžaloby je potřeba delší lhůty a propuštěním stěžovatele na svobodu by mohlo dojít ke zmaření účelu trestního stíhání, a proto lhůtu trvání vazby prodloužil do 17. 4. 2002.

Městský soud v Praze, který rozhodoval o stížnosti podané stěžovatelem (i dalšími obviněnými) proti uvedenému usnesení soudu I. stupně, stížnost usnesením shora označeným jako nedůvodnou zamítl, když se v podstatě ztotožnil se závěry soudu I. stupně a zároveň zdůraznil, že otázka dalšího ponechání obviněných ve vazbě se od 1. 1. 2002 řídí novelizovaným ustanovením § 71 odst. 3 a odst. 4, přičemž pravomoci v tomto směru byly přesunuty na státního zástupce.

Stěžovatel v důvodech své ústavní stížnosti proti tomuto usnesení pak polemizuje se závěry obecných soudů a uvádí, že v té části spisu, se kterou měl možnost se seznámit jeho obhájce, není o něm v podstatě nic uváděno, což prokazuje, že je nevinen, a zejména zdůrazňuje, že vyšetřování je prováděno liknavě, s prostoji tak, že je možno konstatovat opakovaně dlouhodobější nečinnost. Napadené rozhodnutí pak není náležitě odůvodněno konkrétními okolnostmi odůvodňujícími obavu z naplnění některého důvodu vazby, konkrétně pak v poměru k důvodům podle § 67 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. řádu uvádí, že byl nucen zcela ukončit svoji činnost v oblasti cestovního ruchu, neboť vzhledem k délce trvání vazby byly natolik zpřetrhány jeho kontakty i poškozeno jeho dobré jméno, že je hypotetická možnost jeho útěku do zahraničí snížena na minimum, a vzhledem k výsledům vyšetřování, kdy doposud nebyly shromážděny žádné důkazy svědčící o jeho účasti v "drogovém deliktu", by bylo v příkrém rozporu s jeho zájmy utéci za hranice či jinak se vyhýbat vyšetřování. Zpochybňuje také vazbu předstižnou, kdy jakékoliv obchodování s letenkami, což bylo jeho předmětem podnikání před zadržením, je nyní znemožněno, a jiné činnosti, která by mohla být považována za trestnou, se nedopouštěl ani z ní není podezřelý. Tvrdí tedy, že napadeným rozhodnutím, které není řádně zdůvodněno, bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou ochranu podle y a ve svých důsledcích i právo zaručované y.

Městský soud v Praze se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a navrhl ústavní stížnost odmítnout.

Městské státní zastupitelství se postavení vedlejšího účastníka vzdalo.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Již ve své dřívější judikatuře (viz např. rozhodnutí ve věci,

sp. zn.

), vyložil, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu § 67 tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda další trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažní účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování. Ústavní soud je povinen respektovat nezávislost obecných soudů v této věci a byl by oprávněn zasáhnout jenom tehdy, pokud by interpretace zákonných ustanovení byla natolik extrémní, že by vybočovala z mezí ústavnosti. Taková pochybení však v dané věci zjištěna nebyla. To, že obecné soudy dospěly po posouzení rozhodných skutečností k závěrům, se kterými se stěžovatel neztotožňuje, nemůže samo o sobě opodstatnit důvodnost ústavní stížnosti. Bude však věcí dalšího postupu - podle novelizovaného ustanovení § 71 tr. řádu - zabývat se otázkou, zda další trvání vazby stěžovatele je opodstatněno i nyní po uplynutí další doby, kdy vyšetřování mělo pokročit, a posoudit tuto otázku nikoliv současně ve vztahu ke všem obviněným, nýbrž ve vztahu k osobě samotného stěžovatele.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu