Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 605/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1. J. P. a 2. J. P., zastoupených JUDr. M. C., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 1999, č. j. -80, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2000, č. j. -140, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 11. 10. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelů podaná podle písm. d) y, ve které stěžovatelé napadají v záhlaví uvedená rozhodnutí a namítají, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, konkrétně , , y a a d.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 8. 4. 1999, č. j. -80, mimo jiné tak, že povolil k uspokojení pohledávky žalobce - Komerční banky, a. s., ze smlouvy o úvěru reg. č. 04-0342-01-15402 prodej nemovitosti - domu č. p. 151 v jejich vlastnictví v kat. úz. S. Vrchní soud v Praze pak připustil k návrhu Komerční banky, a. s., změnu návrhu, změnil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl rozsudkem ze dne 22. 3. 2000, č. j. -140, kromě jiného tak, že uložil stěžovatelům povinnost zaplatit Komerční bance, a. s., částku 1.760.000,- Kč s příslušenstvím, přičemž ve vztahu ke stěžovatelům je Komerční banka, a. s., oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje zástavy, t. j. domu č. p. 151 a pozemky s ním spojenými.. Stěžovatelé v průběhu řízení rovněž podali i návrh na připuštění dovolání. Vrchní soud návrhu stěžovatelů nevyhověl a rozhodl tak, že dovolání se nepřipouští.

Stěžovatelé v zákonné lhůtě dovolání podali a dne 21. 11. 2001 doručili Ústavnímu soudu rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 10. 2001, č. j. -182, kterým bylo dovolání stěžovatelů shledáno Nejvyšším soudem jako přípustné, podle ustanovení , avšak nebylo shledáno důvodným, a bylo proto zamítnuto.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadli pouze rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, avšak nenapadli již rozhodnutí dovolacího soudu, které je ve věci nepochybně tím rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [ , odst. 2 , o Ústavním soudu]. Ústavní soud je při svém rozhodování podle y ČR vázán pravidly řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva zákonem poskytovaném. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze by totiž v projednané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle , o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 4. 2002

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj