Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 46/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti společnosti A., s.r.o., zastoupené JUDr.V. M., advokátkou, proti rozhodnutí Českého úřadu bezpečnosti práce, čj. 1610/1.30/2001/14.3, ze dne 24. 11. 2001, za účasti Českého úřadu bezpečnosti práce, se sídlem v Praze, Ve Smečkách 29, jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, potvrzujícího rozhodnutí Inspektorátu bezpečnosti práce pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, čj. 24/7700/9.31/01/15.4/3, ze dne 18. 6. 2001, kterým mu byla uložena povinnost zajistit, aby dvoukřídlá ocelová vrata mezi středisky BP 51 ( těžká kotlárna) a BO 10 ( defektoskopie) a jejich ovládací zařízení odpovídala svým provedením požadavkům ustanovení vyhl. , které zní : " Je-li ovládací zařízení vrat provedeno tak, že se jeho vypojením nebo uvolněním pohyb vrat ihned nepřeruší, musí být vrata opatřena zajištěním proti sevření".

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že toto rozhodnutí mu ukládá napravení závady bez jakékoli její bližší konkretizace a způsobu jejího odstranění, neboť neobsahuje žádné konkrétní technické řešení, organizační či jiné opatření, které se mu ukládá. Citovaný výrok rozhodnutí dokládá subjektivní hodnocení ust. vyhl. č. , aniž je podepřeno technickými či právními argumenty, a nesplňuje tak podmínku uložení povinnosti na základě zákona a v jeho mezích. Z uvedeného důvodu považuje napadené rozhodnutí pro jeho neurčitost za nepřezkoumatelné a nevykonatelné. Dále stěžovatel namítá, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo neobjektivní, a záměrně vedené tak, aby konstruovalo zavinění a nedostatečné zajišťování bezpečnosti práce ze strany stěžovatele. Správní orgán nepřihlédl k námitkám, podaným již do protokolu o šetření události, skutková zajištění považuje stěžovatel za nedostačující a jejich hodnocení neodpovídá výpovědím svědků, nebylo ani přihlédnuto ke zprávě o revizi elektronického zařízení ze dne 11. 4. 2001, vypracované Ing. J., dle které je revidované zařízení (předmětná vrata) schopno bezpečného a spolehlivého provozu. Rovněž nebylo přihlédnuto k znaleckému posudku Ing. B., dle kterého stěžovatel splnil požadavky ust. -5, - a a násl. . Skutečnost, že napadené rozhodnutí je vyňato z možnosti jeho přezkoumání soudem, považuje za porušení d.

Český úřad bezpečnosti práce ve vyjádření k ústavní stížnosti argumentoval obdobně jako v napadeném rozhodnutí a zdůraznil, že posudky objednané stěžovatelem obsahují řadu nepřesností až po závěry, které znalcům nepřísluší (nelze se ztotožnit se závěry stěžovatele, že právní hodnocení o dostatečnosti náleží znalci). Pokud jde o revizní zprávu, vydanou po linii elektrické bezpečnosti, tato hodnotila bezpečnostní zařízení z hlediska možného ohrožení elektrickým proudem. Z dokazování bezpečně vyplynulo, že stěžovatel nesplnil povinnost stanovenou mu zákonem a bezpečnost zaměstnanců řešil neadekvátním způsobem, vydáním zákazu o vstupu zaměstnanců do prostoru mezi vraty. Nebezpečnost provozu technického zařízení a nedodržení právních povinností potvrdil i průběh událostí, souvisejících s vyšetřovaným smrtelným úrazem, neboť chod těžkých vrat se po vstupu zaměstnance mezi ně nezastavil. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že tato hodnotí případ pouze z hlediska odškodňování pracovního úrazu podle .

Z obsahu připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Inspektorát bezpečnosti práce pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně provedl v dubnu 2001 u stěžovatele v souvislosti s vyšetřováním smrtelného úrazu kontrolu dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce, technických zařízení a stanovených pracovních podmínek, při které zjistil, že ovládací zařízení těžkých dvoukřídlých ocelových vrat mezi středisky BP 51 (těžká kotlárna) a BO 10 (defektoskopie) není v souladu s požadavky stanovenými v vyhl. č. Uvedená vrata nebyla opatřena zařízením proti sevření, přestože ovládací zařízení vrat je provedeno tak, že se jeho uvolněním nebo vypojením pohyb vrat ihned nepřeruší, a právě z uvedeného důvodu - sevřením mezi křídla vrat došlo k smrtelnému úrazu. Nařídil proto v určeném termínu odstranění závady.

Český úřad bezpečnosti práce odvolání stěžovatele zamítl s tím, že při dozoru prováděném dle bylo jednoznačně zjištěno, že vrata z hlediska bezpečnosti provozu neodpovídají požadavkům zákona, neboť nejsou vybavena zařízením proti sevření. Tuto funkci ve smyslu ust. vyhl. č. neplní tlačítko STOP, neboť jím není zajištěna v případě technické závady, či toho, že obsluha se po uvedení vrat v chod vzdálí či vykonává jinou činnost, a přestane tak fyzicky působit na ovladač pohybu vrat, možnost dveře ihned zastavit (vrata se pohybují po svém uvedení v pohyb již bez závislosti na fyzickém kontaktu zaměstnance s ovladačem). Ke znaleckému posudku Ing. B. uvedl, že jej považuje za bezpředmětný, neboť tento měl odlišné zaměření (měl se vyjádřit k porušení předpisů v příčinné souvislosti se zaviněním smrtelného pracovního úrazu) než provedený dozor, a tudíž výsledky dozoru a posudku jsou nezaměnitelné. Navíc znalec provedl prohlídku zabezpečovacího zařízení až dne 6. 4. 2001, tj po předpokládaných změnách, plánovaných v souvislosti s pracovním úrazem stěžovatelem, a zabezpečení vrat tak nemuselo odpovídat stavu zjištěném inspektorátem v dubnu 2000. Znalecký posudek Ing. J. považoval za neobjektivní, neboť jmenovaný je v obchodně právním vztahu se stěžovatelem.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným napadeným usnesením a dospěl k závěru, že není důvodná.

Nejdříve Ústavní soud podotýká, že posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u ČR, tj z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není ve vztahu k orgánům veřejné moci (obdobně jako ve vztahu k obecným soudům) další přezkumnou a odvolací instancí a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že předmětem dozoru prováděného podle bylo posouzení předmětných vrat z hlediska dodržení zákonných podmínek stanovených pro zajištění bezpečnosti jejich chodu. Z rozhodnutí zcela jednoznačně vyplývá, že na základě dozoru, prováděného k tomu příslušným orgánem, byl na místě posuzován provoz uvedených vrat, přičemž bylo zjištěno, že vrata požadavky dané ust. vyhl. č. nesplňují, neboť nejsou vybavena zařízením proti sevření a jejich ovládací zařízení není provedeno tak, že se jeho vypojením nebo uvolněním pohyb vrat zastaví. V odůvodnění rozhodnutí je přitom podrobně popsáno, právě z jakých technických a provozně praktických důvodů současné zabezpečovací zařízení požadavky zákona nesplňuje. Odvolací orgán se vypořádal i s námitkami stěžovatele, týkajícími se znaleckých posudků, kdy uvedl, z jakých důvodů ke skutečnostem v nich uváděných nepřihlédl. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na to, že dle je možno jako znalecký posudek hodnotit jen takový posudek, který vyžádal sám orgán, který ve věci rozhoduje, a nikoliv posudek vypracovaný na objednávku stěžovatele. Pokud jde o to, že správní orgán nepřihlédl k výpovědím svědků, nemá tato skutečnost s ohledem na předmět sporu, tj. posouzení, zda vrata jsou opatřena zařízením proti sevření či nikoliv, význam, neboť tito by se mohli vyjádřit pouze k okolnostem, za jakých vrata v provozu fungují, ale ne k tomu, zda z hlediska bezpečnostního odpovídají požadavkům zákona.

Námitka stěžovatele, dle které je výrok rozhodnutí neurčitý, pak neobstojí, neboť z výroku jednoznačně vyplývá, o jakou závadu se jedná (odkaz na protokol o výkonu dozoru ze dne 10. 5. 2001), je uveden předpis, v souladu s kterým mají být vrata opatřena příslušným bezpečnostním zařízením a je stanoven termín, ve kterém tak má být učiněno. Výrok rozhodnutí proto zcela vyhovuje požadavkům Požadavek stěžovatele, aby výrok obsahoval i podrobný technický návod, jak má být zjištěná závada odstraněna a jakým konkrétním technickým zařízením nahrazena, neodpovídá požadavkům zákona.

Ústavní soud proto konstatuje, že správní orgány zabývající se bezpečností práce rozhodly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, Český úřad bezpečnosti práce jako odvolací orgán námitky stěžovatele řádně posoudil a odpovídajícím způsobem zdůvodnil, proč jim nevyhověl. Své rozhodnutí, jehož účelem je eliminovat či maximálně omezit riziko vzniku pracovního úrazu, pak řádně odůvodnil a uvedl, jaké předpisy ve věci aplikoval. Za této situace je nutno považovat návrh stěžovatele, který v podstatě žádá celkový přezkum správního řízení a rozhodnutí v něm vydaných, jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť k uvedené revizi rozhodnutí orgánů státní moci by Ústavní soud, s ohledem na výše zmíněný rozsah svých pravomocí, mohl přistoupit jedině, pokud by vyšel najevo extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, k čemuž v projednávané věci však nedošlo.

K poukazu stěžovatele na skutečnost, že napadené rozhodnutí je vyňato z možnosti jeho přezkoumání soudem, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel v této souvislosti neučinil návrh na zrušení příslušného ustanovení , a i kdyby tomu tak bylo, jeho projednání by s ohledem na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, bránila překážka věci rozsouzené.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaných článků d a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry napadených rozhodnutí, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 4. dubna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu