Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2/02

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Z., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. M. Z., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2001, č. j. -31, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti, označené jako návrh na zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, domáhal i zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Jihlavě ze dne 5. ledna 2000, č. j. 445/00/314911/0974, a Finančního ředitelství v Brně ze dne 14. září 2000, č.j. 1560/2000/FŘ/130. Uvedl, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v , , a v d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v a 4 y, a poukázal na okolnosti, za nichž mu byla dodatečným platebním výměrem dne 5. ledna 2000 vyměřena spotřební daň ve výši 4.447.638,- Kč, i na postup soudu, který o jeho žalobě rozhodl bez nařízení jednání.

Předseda senátu 29 Ca Krajského soudu v Brně ve svém písemném vyjádření ze dne 19. února 2002 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, když poukázal na námitky uplatněné v žalobě, kterou se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, a na předmětné soudní řízení, jež proběhlo v souladu s a s , odst. 2 . Pokud jde o námitku uplatněnou v ústavní stížnosti a vztahující se ke stanovení daně správními orgány, poukázal na obsah , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, na skutečnost, že tato nebyla v žalobě obsažena, jakož i na principy, jimiž je ovládáno daňové řízení. V dalším pak odkázal na odůvodnění stížností napadeného rozsudku.

Ředitel Finančního ředitelství v Brně navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, když poukázal na postup správního orgánu při stanovení daně dle daňových pomůcek v souladu s a 6, jakož i s , 7 , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně a jeho stížností napadeného rozsudku ze dne 1. října 2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí správního orgánu v rozsahu, v jakém bylo napadeno, v souladu s a v odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v žalobě uplatněnými, přičemž odůvodnil i postup dne , odst. 2 , když poukázal na souhlas účastníků k rozhodnutí bez nařízení jednání a na skutečnost, že odvolání tohoto souhlasu stěžovatelem bylo soudu doručeno až po vydání jeho rozhodnutí. Poněvadž odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně je přiléhavé a vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2002