Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
40002.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 707/01
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele R.M., zastoupeného Mgr. D.P., směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2001, čj. 22 Ca 585/2000 -25, ve spojení s rozhodnutím O.Ú., okresního pozemkového úřadu ze dne 26. 10. 2000, čj. PÚ-2054/92/Pol/0/II, takto:
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel podal dne 10. 12. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2001, čj. 22 Ca 585/2000 -25, ve spojení s rozhodnutím O.Ú., okresního pozemkového úřadu ze dne 26. 10. 2000, čj. PÚ-2054/92/Pol/0/II (v petitu návrhu je nesprávně uvedeno čj. PÚ-2056/92/Pol/0/II). Navrhovatel tvrdil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla porušena jeho základní práva, zejména právo dané čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 22 Ca 585/2000 a z něj zjistil, že O.Ú., okresní pozemkový úřad, vydal dne 26. 10. 2000 rozhodnutí, čj. PÚ-2054/92/Pol/0/II, kterým určil, že navrhovatel není vlastníkem pozemků v k.ú. M., v rozhodnutí specifikovaných. Rozhodnutí odůvodnil tím, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že navrhovatel není oprávněnou osobou podle § 6 odst. 1 písmeno o) zákona č. 229/1991 Sb. , neboť pozemky byly vyvlastněny v 50. letech za náhradu podle tehdy platných předpisů a náhrada byla složena u Č ve prospěch právních předchůdců navrhovatele.
Uvedené rozhodnutí napadl navrhovatel návrhem na přezkoumání, podaným ke krajskému soudu, v němž namítal, že v řízení nebylo zpochybněno, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb. , a že k vyvlastnění došlo v rozporu s tehdy platnými předpisy.
Krajský soud v Ostravě dne 19. 9. 2001 rozsudkem, čj. 22 Ca 585/2000 -25, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. Podle krajského soudu rozhodl pozemkový úřad na základě přesně a úplně zjištěného skutkového stavu v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb. Předpokladem úspěšného uplatnění restitučního nároku na vydání nemovitého majetku, který přešel na stát, je, že se tak stalo některým ze způsobů uvedených v ust. § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se pozemky původních spoluvlastníků staly součástí vojenského újezdu L. na základě zákona č. 169/1949 Sb., který opravňoval vládu, aby z území dosavadních obcí zřizovala vojenské újezdy. VÚ L., byl zřízen vyhláškou ministerstva vnitra č. 193/1950 Sb. , v souladu s tímto zákonem. K zestátnění předmětných pozemků došlo v souladu s tehdy platnými předpisy. Za zestátněné pozemky byla vyplacena kupní cena, která byla stanovena v souladu s tehdy platnými předpisy.
Uvedený rozsudek Krajského soudu napadl navrhovatel včas ústavní stížností. V namítal, že tímto rozsudkem byla porušena jeho základní práva daná čl. 36 odst.1 Listin y a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K zásahu do uvedených práv mělo dojít tím, že soudy nesprávně posoudily skutečnost, že k zestátnění předmětných pozemků došlo v rozporu s tehdy platnými předpisy, cena nebyla stanovena v souladu s tehdy platnými předpisy a náhrada nebyla nikdy právním předchůdcům navrhovatele vyplacena. Z uvedených důvodů navrhoval, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i související rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil.
Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 1. 2. 2002, poukázal na to, že se návrhem řádně zabýval v souladu se zněním páté části občanského osudního řádu, platné v době rozhodování soudu. Ze skutečnosti, že neshledal opravný prostředek důvodným, nelze vyvozovat, že byla porušeno právo navrhovatele na soudní ochranu.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 , čl. 90 Ústav y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listin y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR.
Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.
Ze spisového materiálu vyplývá, že Krajský soud v Ostravě se předmětnou věcí na základě žaloby navrhovatele, za přítomnosti jeho zástupce (obecného zmocněnce), zabýval a to v souladu s tehdy platným zněním části páté občanského soudního řádu , kdy zkoumal, zda správním rozhodnutím O.Ú., pozemkového úřadu, nebyl porušen zákon. Navrhovateli tedy nebylo bráněno, aby se domáhal stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Rozhodnutí krajský soud, podle přesvědčení Ústavního soudu přesvědčivě, zdůvodnil. Postupoval přitom v souladu s platnými zákony a tedy ústavně konformním způsobem. Z pouhé skutečnosti, že soud žalobě navrhovatele nevyhověl, nelze usuzovat na to, že bylo zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2001, čj. 22 Ca 585/2000 -25, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústav y a nezbylo mu, než návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu