Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 762/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného JUDr. L. R., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2000, čj. -236,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2000, doplněným podáním ze dne 23. 2. 2002, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2000, čj. -236, kterým byl změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalované společnosti V. s., a.s., v likvidaci, bylo uloženo zaplatit stěžovateli specifikované částky s příslušenstvím, jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem byl porušen princip vázanosti soudu zákonem, zakotvený v y, a dále principy zakotvené v a d ("Listina"), a tudíž, že se jedná o rozsudek nezákonný. Nesouhlasí se snížením ztráty na výdělku po pracovním úrazu o 36 % a je přesvědčen, že soud provedl nesprávně valorizaci dle vyhl.č. , a že následky pracovního úrazu měl posuzovat podle a násl. . Uvedl, že proti napadenému rozsudku podal dovolání, že vyčerpal veškeré opravné prostředky, které mu zákon k ochraně práv dává, a že vadu, které se soud nesprávným právním posouzením věci dopustil, je možné odstranit pouze cestou ústavní stížnosti.

Ústavní soud vyčkal rozhodnutí dovolacího soudu. Dne 8. 3. 2002 mu bylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2002, čj. -254, z něhož plyne, že dovolací řízení bylo zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti, nezajistil své řádné právní zastoupení. Za této situace dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel svým postupem v dovolacím řízení přivodil situaci předpokládanou v ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), tedy že nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Z uvedeného pak nutno dovodit, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu téhož cit. ust. zákona. Jak vyplývá z , ve znění platném do 31. 12. 2000, proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo dovolání evidentně přípustné. Situace, kdy Nejvyšší soud nemohl věc posoudit meritorně, tedy nastala nesprávným postupem dovolatele. Ústavní stížnost nenahrazuje ani nedoplňuje dovolání, které je zcela samostatným prostředkem k ochraně práv.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj