Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 88/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. a L. S., obou zastoupených JUDr. F. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni dne

31. října 2001, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 27. března 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2001 ( ), kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. července 2001 ( -111), o zamítnutí návrhu stěžovatelů na vydání předběžného opatření, aby Obci Ú. bylo uloženo zdržet se jednání, kterým by zaslepil kanalizační přípojky ve vlastnictví stěžovatelů. Obecné soudy shodně dospěly k závěru, že podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny nejsou, neboť návrhem na vydání předběžného opatření bylo by žalovanému de facto zakazováno provedení toho, čeho se stěžovatelé svojí žalobou domáhají.

Stěžovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdili, že ústavní stížností napadené rozhodnutí nemá oporu v zákoně a porušuje jejich ústavně zaručená práva daná d, a to jejím věta druhá (vlastnické právo všech účastníků má stejný zákonný obsah a ochranu) i (zásadu rovnosti stran v řízení). Na základě těchto tvrzení stěžovatelé navrhli zrušení rozhodnutí, jak shora je označeno.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ve smyslu a zákona Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání ( zákona) splněny nejsou.

Jestliže totiž obecný soud vydal rozhodnutí, kterým byl návrh stěžovatelů zamítnut, neboť je v rozporu s účelem předběžného opatření ( ), jímž je lze obecným soudem nařídit, avšak jen tehdy, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, když jinak jde v současné době o věc dosud pravomocně neskončenou.

Lze přisvědčit závěrům obecného soudu, jak i vyplývají z odůvodnění rozhodnutí napadeného ústavní stížností, že obsah navrženého předběžného rozhodnutí je totožný s návrhem rozhodnutí ve věci samé, a pokud by obecný soud vyhověl návrhu stěžovatelů, tak by tím předjímal rozhodnutí ve věci samé.

Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. března 2002