Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
42891.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 88/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. a L. S., obou zastoupených JUDr. F. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni dne
31. října 2001, sp. zn. 13 Co 615/2001 , mimo ústní jednání dne 27. března 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1 ,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2001 (13 Co 615/2001 ), kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. července 2001 (3 C 134/99 -111), o zamítnutí návrhu stěžovatelů na vydání předběžného opatření, aby Obci Ú. bylo uloženo zdržet se jednání, kterým by zaslepil kanalizační přípojky ve vlastnictví stěžovatelů. Obecné soudy shodně dospěly k závěru, že podmínky pro nařízení předběžného opatření splněny nejsou, neboť návrhem na vydání předběžného opatření bylo by žalovanému de facto zakazováno provedení toho, čeho se stěžovatelé svojí žalobou domáhají.
Stěžovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdili, že ústavní stížností napadené rozhodnutí nemá oporu v zákoně a porušuje jejich ústavně zaručená práva daná Listinou základních práv a svobo d, a to jejím čl. 11 odst. 1 věta druhá (vlastnické právo všech účastníků má stejný zákonný obsah a ochranu) i čl. 37 odst. 3 (zásadu rovnosti stran v řízení). Na základě těchto tvrzení stěžovatelé navrhli zrušení rozhodnutí, jak shora je označeno.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ve smyslu § 35 a § 75 zákona Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§ 27 odst. 2 zákona) splněny nejsou.
Jestliže totiž obecný soud vydal rozhodnutí, kterým byl návrh stěžovatelů zamítnut, neboť je v rozporu s účelem předběžného opatření (§ 102 o. s. ř. o. s. ř. ), jímž je lze obecným soudem nařídit, avšak jen tehdy, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, když jinak jde v současné době o věc dosud pravomocně neskončenou.
Lze přisvědčit závěrům obecného soudu, jak i vyplývají z odůvodnění rozhodnutí napadeného ústavní stížností, že obsah navrženého předběžného rozhodnutí je totožný s návrhem rozhodnutí ve věci samé, a pokud by obecný soud vyhověl návrhu stěžovatelů, tak by tím předjímal rozhodnutí ve věci samé.
Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 27. března 2002