Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 79/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. G., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. dubna 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne

4. dubna 2000, sp. zn. , spolu s návrhem na zrušení ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), mimo ústní jednání dne

12. března 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou (podle razítka podací pošty) dne 1. února 2002 a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů, totiž rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne

4. dubna 2000 ( -44) a rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. dubna 2001 ( -60), a tvrdil, že těmito rozhodnutími obecné soudy porušily větu prvou d a v obsáhlém zdůvodnění v poloze obecného práva navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, zrušil a dále, aby zrušil ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Ústavní stížnost je opožděná.

Z tvrzení stěžovatele, a také z jím připojených příloh se podává, že stěžovatel pravomocný rozsudek sice napadl dovoláním, nicméně že toto - vzhledem k tomu, že hodnota sporu nedosáhla zákonem stanovené hranice ( , ) - bylo dovolacím soudem jako nepřípustné a limine odmítnuto [ al. 1, ].

Ústavní stížnost lze podat za splnění dalších zákonem předepsaných podmínek ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo stěžovateli doručeno, přičemž takto stanovená lhůta počíná dnem doručení

(§ 72 odst. 2 zákona).

Jestliže v posuzované věci stěžovatel ústavní stížnost svěřil k přepravě (viz vpředu) dne 1. února 2002, a jestliže rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jako soudu odvolacího, byl mu doručen dne 6. srpna 2001 (č. l. 3 spisu Ústavního soudu), je zřejmé, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti není zachována, a proto byla takto podaná ústavní stížnost posouzena jako opožděná.

Na tomto závěru - ostatně ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu - nic nemění skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel neúspěšně dovolání, neboť podání dovolání běh lhůty k podání ústavní stížnosti nestaví, resp. její běh se neodvíjí ode dne doručení rozhodnutí dovolacího soudu.

O opožděné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1

písm. b) zákona], aniž by bylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu na zrušení stěžovatelem označeného ustanovení zákona, neboť tento návrh ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu sdílí osud (odmítnutí) ústavní stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 12. března 2002