Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 626/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným ing. A.B. a ing. M.M., oba zastoupeni JUDr. T.S., proti usnesení VSZ, č.j. -1003, ze dne 7. 9. 2001, ve spojení s usnesením Policie ČR, sp. zn. ČVS:ÚVV-16/20-2000, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Policie ČR, v rámci trestního řízení vedeného proti navrhovatelům (kromě dalších osob) rozhodl, že v označené věci, jako znalce přibírá znalecký ústav Č. Za předmět znaleckého zkoumání označil transakce související s prodejem akcií společnosti P., s cílem zaměřit se na zkoumání ekonomických hledisek projektu, úvěrovou způsobilost společností podílejících se na projektu "ČP", tedy C., P., B. a Č., a na cenu akcií I., v rozhodném období. V označeném usnesení dále uvedl, že konkrétní otázky zadané znalci budou součástí samotného sdělení znalci s tím, že termín pro zpracování posudku byl stanoven do 31. 10. 2001. Důvodnost přibrání znalce spatřoval v tom, že "jednotlivé účelově na sebe navazující transakce, kterými se stíhané jednání vyznačuje, uskutečněné pomocí nástrojů finančního trhu jsou specifické nejen velkou četností a složitostí, ale zejména odborností". Navrhovatel ing. B. je přitom trestně stíhán pro trestné činy úvěrového podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 5 trestního zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3, trestního zákona, navrhovatel ing. M. je trestně stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 5 trestního zákona.

Proti označenému usnesení oba navrhovatelé podali jako obvinění stížnost, kterou státní zástupkyně VSZ usnesením, č.j. -1003, ze dne 7. 9. 2001, dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítla jako nedůvodnou (stejně jako dalších obviněných v téže věci). V odůvodnění svého rozhodnutí poukázala na složitost šetřené věci, kdy odborné vyjádření je nepostradatelné, výrok napadeného usnesení je dostatečným, konkrétním a tedy v souladu se zákonem. Jestliže vyšetřovatel rozhodl tak, že konkrétní otázky budou součástí samotného sdělení znalci, postupoval v souladu se zákonem, když položení otázek znalci následuje až po jeho přibrání a jde tak o činnost, která spadá až do samotné fáze přípravy posudku z hlediska ustanovení § 107 trestního řádu (dále tr.ř.). Z tohoto ustanovení takto plyne, že otázky slouží až k vymezení samotných úkolů znalce a nikoliv jako podklad pro rozhodování o tom, zda určitá skutečnost, důležitá pro trestní řízení, vyžaduje odborných znalostí, či nikoli. Mohou takto být uvedeny již v usnesení o přibrání znalce, avšak nikoliv v jeho výroku, ale v jeho odůvodnění. Je poukázána i na to, že v průběhu vyšetřování, a to i po přibrání znalce jsou začasté zjištěny i další skutečnosti, které mohou být podkladem (důvodem) pro položení dalších otázek právě i znalci. VSZ uzavřelo, že stanovení úkolů znalci formou otázek je součástí postupu, který je možné přezkoumat z hlediska ustanovení § 167 tr.ř.

V důvodech svého návrhu stěžovatel namítá, že předmět znaleckého zkoumání byl v dané věci vymezen příliš obecně a neurčitě s tím, že znalci nebyly položeny ani otázky na které měl odpovědět. Nebylo tak možné případně vyjádřit se k odborné úrovní znalce (mít k ní výhrady), neboť není ani známo, čím se má znalec zabývat. Tím bylo porušené právo navrhovatele vznášet proti znalci i proti zadání posudku námitky. Zpochybňuje i skutečnost, že znalec se měl zaměřit na ekonomická hlediska tzv. projektu "ČP", na úvěrovou způsobilost společností podílejících se na této transakci, jakož i na cenu akcií I., ve sledovaném období. Podle jeho názoru není zkoumání označených transakcí nebo ekonomických hledisek projektu a pokud se toto jevilo orgánům činným v trestním řízení podezřelé, měly být zkoumány zejména před zahájením trestního řízení. Má za to, že právní závěry obsažené v napadeném unesení VSZ přesahují význam jednotlivé (konkrétní) věci, když z nich plyne, že znalci lze klást doplňující dotazy i bez zvláštního usnesení o přibrání znalce. Má za to, že takový postup by mohl ve svém důsledku vést k tomu, že by se rozhodnutí o přibrání znalce omezilo na pouhé konstatování této potřeby. Přitom znalecký posudek bývá důležitým a někdy i jediným důkazem v trestních věcech a je tak "absurdní", že by provedení tohoto důkazu bylo zcela mimo vliv obviněného a ten by měl pouze očekávat, jak se situace vyvine". Poukazuje i na novelu trestního řádu (s účinností od 1. 1. 2002), podle které má obviněný právo vznášet námitky i proti formulaci jednotlivých otázek položených znalci (§ 105 odst. 3 tr.ř.). Konečně nesouhlasí s tím, že jako znalec byla stanovena obchodní společnost (nikoli fyzická osoba či ústav), přičemž není podstatné, že tato společnost je zapsána v seznamu ústavů, když takto není zřejmé kdo bude posudek vyhotovovat a zda tedy příslušná osoba není podjatá. Z označených důvodů proto navrhl, aby obě napadená usnesení byla zrušena, protože byla vydána v rozporu s d (dále) i s Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále Úmluva).

Na tomto místě je nutné především uvést, že návrh směřuje proti citovaným usnesení o přibrání znalce a usnesení (státního zastupitelství), kterým byla zamítnuta stížnost do usnesení o přibrání znalce, když obě tato usnesení byla vydána v rámci přípravného řízení v trestní věci navrhovatelů. Trestní řízení přitom ve své podstatě je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, ze kterých teprve vzejde meritorní rozhodnutí ve věci. Je nepochybné, že v takovémto procesu lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého trestního řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především i obecnými soudy. Z ústavního vymezení postavení Ústavního soudu podle y ČR je tedy na místě dovodit, že ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení bude v přípravném řízení trestním přicházet v úvahu pouze výjimečně. Objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení (a to i přibrání znalce a vyhodnocení jeho posudku) je součástí celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zpravidla zabývat teprve po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků o ochraně práva dle trestního řádu. Zde postupuje Ústavní soud restriktivně při vědomí, že intenzita jeho zásahu musí odpovídat intenzitě namítané protiústavnosti. Z postavení a úlohy Ústavního soudu také plyne (y ČR), že nemůže provádět materiální hodnocení a přezkoumávat důvodnost napadených usnesení vydaných v trestním řízení, může pouze kontrolovat, zda tato konkrétní usnesení jsou v souladu se základními právy (obsaženými i v y a čl. 6 Úmluvy). Pouze v případě zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva (v dané věci trestního řádu), Ústavní soud výjimečně může dovodit, že konkrétní ústavní stížnost je důvodná.

V daném případě tomu tak, z pohledu již vysloveného, není. Navrhovatelé namítají, že předmět znaleckého zkoumání byl vymezen neurčitě, když znalci nebyly určeny otázky, na které měl odpovědět. K tomu je nutné uvést, že tato námitka v podstatě směřuje proti interpretaci jednoduchého práva, takto ustanovení § 105 odst. 1 a § 107 odst. 1 tr.ř. Jestliže však ze znění a ze vzájemného vztahu obou uvedených usnesení VSZ dovodilo, že vymezení konkrétních otázek znalci může být učiněno později než v samotném usnesení o přibrání znalce, přičemž procesní ochranu obviněného proti tvrzenému porušování jeho práva na obhajobu představuje žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele (§ 167 tr.ř.), nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že tento právní závěr nelze označit za takový, který již dosáhl hranic protiústavnost. To zejména i s přihlédnutím ke stadiu, ve kterém v dané věci byl znalec přibrán. K výhradě, že jako znalec byla přibrána obchodní společnost je na místě poukázat na ustanovení , o znalcích a tlumočnících, podle kterého znaleckou činnost vykonávají téžy. Ani ve skutečnosti, že jako znalec byl přibrán ústav zapsaný v příslušném seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, když tato skutečnost je nepochybná, tak nelze spatřovat porušení některého z kogentních ustanovení zákona a tedy přirozeně ani protiústavní zásah do zásah do základních práv navrhovatelů.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu