Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 38/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z., a. s., zastoupené JUDr. D. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

15. října 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 20. března 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka ve své občanskoprávní věci pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 1999

( -111) a tvrdila, že jmenovaný soud tímto rozhodnutím porušil její ústavně chráněné právo plynoucí z d; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného (ústavně zaručeného) práva došlo tím, že jmenovaný obecný soud, jako soud odvolací, "učinil právní a skutkové závěry, které nemají oporu v provedených důkazech a jsou v rozporu se zákony i ustálenou judikaturou, a tak omezil její vlastnické právo nad míru stanovenou zákonem". Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu II. stupně, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 7) napadla stěžovatelka rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, o němž Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, (rozsudkem ze dne

6. února 2002 - -130) rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním též (jemu předcházející) rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne

7. dubna 1999 ( -13) zrušil a věc vrátil obecnému soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Za této procesní situace, kdy ústavní stížností napadené rozhodnutí obecného soudu bylo v rámci obecného soudnictví nadřízeným soudem zrušeno, a právně již neexistuje, nemůže být předmětem přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost, směřující proti neexistujícímu rozhodnutí, posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona), a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. března 2002