Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 38/02

Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele W. Z. M., zastoupeného JUDr. V. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. prosince 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právu, jež je zakotveno v d. Uvedl, že byl odsouzen za údajné porušení povinnosti, která mu byla uložena na základě zákona - ve skutečnosti však šlo jen o vyhlášku o pravidlech silničního provozu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. bylo zjištěno, že dne 25. září 1998 došlo na silnici č. I/52 ve směru na Mikulov - Pohořelice, k dopravní nehodě, při níž stěžovatel přejel, v důsledku nepřiměřené rychlosti jím řízeného motorového vozidla, tovární zn. Toyota, Carina, SPZ BLU 0506, mezinárodního označení "PL", P. K., který na následky rozsáhlých zranění zemřel. Soud I. stupně stěžovatele odsoudil pro spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zákona, když z provedených důkazů zjistil, že obžalovaný jako řidič motorového vozidla nejel rychlostí, při níž by byl schopen reagovat tak, aby k přejetí poškozeného nedošlo, a tedy způsobené ublížení na zdraví zavinil. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2001, sp. zn. , který na základě odvolání obžalovaného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, nutno konstatovat, že se jmenovaný soud v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, jeho zamítnutím k porušení práv stěžovatele, jichž se v ústavní stížnosti dovolává, nedošlo. Pokud stěžovatel v návrhu uvedl, že svým jednáním neporušil povinnost, která mu byla uložena podle zákona, nýbrž porušil jen vyhlášku o pravidlech silničního

provozu, je třeba uvést, že § 415 obč. zákona ukládá každému počínat si tak, aby nedocházelo mj. ke škodám na zdraví. Tuto povinnost uloženou zákonem stěžovatel porušil, když současně porušil dopravní předpis, jež mu ukládá důležité povinnosti, vyplývající z jeho postavení řidiče (§ 223 tr. zák. ).

S ohledem na výše uvedené byl návrh odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2002