Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
42304.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 18/02
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky M.P., zastoupené JUDr. M. K., advokátkou, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 12. 2001, čj. 6 C 595/2000 -21,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka podala dne 9. 1. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 12. 2001, čj. 6 C 595/2000 -21 s tím, že napadeným rozsudkem byla porušena její základní práva, daná jí čl. 36 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Blansku, sp.zn. 6 C 595/2000 a z něj zjistil, že dne 26. 1. 2000 vydal Odbor výstavby MěÚ Boskovice (stavební úřad) pod čj. STAV/1093A/1999/2000, rozhodnutí, kterým navrhovatelku uznal vinnou z přestupku proti stavebnímu řádu podle § 105 odst. 2 písmeno a) zák. č. 50/1976 Sb. , stavebního zákona a uložil jí pokutu ve výši 10.000,- Kč. Uvedené rozhodnutí napadla navrhovatelka odvoláním, o kterém rozhodl Okresní úřad Blansko, referát regionálního rozvoje, jako odvolací orgán, dne 17. 5. 2000, pod čj. RRR/472B/00-Ba tak, že je odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že bylo zjištěno, že navrhovatelka je vlastnicí pozemku p.č. 250/2 v k.ú. V., který užívá k účelům, pro které je třeba stavebního rozhodnutí (jako odstavnou plochu pro přívěsy za osobní automobily a další zařízení sloužící k rekreačním účelům). Navrhovatelka byla na tuto skutečnost dne 6.9.1999 upozorněna a byla vyzvána, aby do 30.9.1999 odstranila zařízení umístěná na pozemku. Této výzvy navrhovatelka neuposlechla.
Rozhodnutí odvolacího orgánu napadla navrhovatelka žalobou, o které rozhodoval Okresní soud v Blansku pod sp.zn. 6 C 595/2000 . V žalobě navrhovatelka namítala, že ve výroku o uložení pokuty schází popis skutku, ze kterého stavební úřad vyvozuje, že porušila zákon a není zřejmé, o jaké důkazy se stavební úřad opíral při svém rozhodnutí. Skutková zjištění neodpovídají v odůvodnění rozhodnutí uvedeným důkazům.
Okresní soud v Blansku dne 5. 12. 2001 rozsudkem, čj. 6 C 95/2000 -21, žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že skutek je ve výroku rozhodnutí o uložení pokuty popsán přesně, jasně z něj vyplývá, že navrhovatelka se dopustila přestupku podle § 105 odst. 2 písmeno a) stavebního zákona tím, že využívá část předmětného pozemku k účelům, pro které je třeba vydat územní rozhodnutí. Potřebné rozhodnutí přitom vydáno nebylo. V odůvodnění rozhodnutí příslušný stavební úřad uvedl o jaké důkazy se opíral, jak jednotlivé důkazy hodnotil, v čem konkrétně spočívalo porušení stavebního řádu. Rozhodnutí obsahovalo všechny náležitosti vyžadované § 77 zákona o přestupcích.
Uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Blansku napadla navrhovatelka včas ústavní stížností, v níž namítala, že soud se nevypořádal s některými jejími námitkami, uvedenými v žalobě, nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí a postupoval tedy podle navrhovatelky v rozporu s ust. § 157 občanského soudního řádu , čímž porušil navrhovatelčino základní právo na spravedlivý proces, dané jí čl. 36 odst. 1 Listin y.
Okresní soud v Blansku, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 8. 2. 2002, odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 , čl. 90 Ústav y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listin y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Článek 36 Listin y, jehož porušení navrhovatelka namítala, zakotvuje právo na tzv. spravedlivý proces, tedy právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Soudy jsou přitom povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Ze spisového materiálu vyplývá, že k namítanému porušení základního práva nedošlo. Navrhovatelce nebylo bráněno, aby se obrátila se žalobou na soud, který její žalobu řádně projednal a své zamítavé rozhodnutí odůvodnil. V odůvodnění rozsudku se vypořádal, podle názoru Ústavního soudu v náležité míře, se všemi námitkami žaloby proti napadenému rozhodnutí o přestupku, kdy také označil skutková zjištění, o která své rozhodnutí opřel. Postupoval tedy v souladu s ust. § 157 občanského soudního řádu a tedy ústavně konformním způsobem.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 12. 2001, čj. 6 C 595/2000 -21, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatelky, daných jí ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústav y a nezbylo mu, než návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu