Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 13/02

Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M.M.,advokátky, správkyně konkursní podstaty úpadce O. P., a. s., zastoupené JUDr. J. U., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2001, sp. zn. , spolu s žádostí o projednání mimo pořadí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2001 ( -75), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. dubna 2001 ( -61), a tvrdila, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily její ústavně zaručená základní práva plynoucí z a d i norem procesního a hmotného práva; porušení těchto ústavně zaručených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že rozhodnutími obecných soudů byla zamítnuta její žaloba na určení vlastnictví k pozemku parc. čís. 224/2, k. ú. N. M., obec P., zapsané na LV č. 240, vedené u Katastrálního úřadu P. - město. Stěžovatelka z naléhavých důvodů, neboť věc se týkala konkursní podstaty úpadce, a tím i velkého počtu konkurzních věřitelů, kteří měli být uspokojeni, požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti mimo pořadí a navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí obecného soudu zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila rozpor v řízení před obecnými soudy, neboť obecný soud jako orgán veřejné moci odepřel úpadci i stěžovatelce základní právo na "poskytnutí efektivní ochrany práv soudem ve spravedlivém procesu"; svým rozhodnutím totiž porušil normy hmotného i procesního práva, rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci v rozporu s ustanovením a potvrdil platnost kupní smlouvy podepsané Ing. B. D. Stěžovatelka v polemice s právními závěry obecného soudu tvrdila, že smlouva o převodu nemovitostí nebyla uzavřena za O. P., a. s., platně.

V této souvislosti je namístě odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, který

v zásadě není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy se s tvrzeními stěžovatelky naznačenými v ústavní stížnosti přiměřeným a zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly ( , a obč. zák., ), a proto jim nelze z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) nic vytknout. V daném případě byl Ing. B.D. zmocněn k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětného pozemku plnou mocí ze dne 6. 12. 1994 ve shodě s ust. obč. zák. Plná moc byla vystavena statutárními zástupci žalobce ( obč. zák.) a byl oprávněn kupní smlouvu platně uzavřít. Skutečností je, že plná moc nebyla odvolána (stěžovatelka to ani netvrdila) a byla udělena dvěma členy představenstva, kteří byli ve funkci i ke dni uzavření kupní smlouvy 18. 1. 1996. Kupní smlouva ohledně nemovitostí měla předepsanou písemnou formu ( obč. zák.) a stejně tak i plná moc musela mít písemnou formu ( obč. zák.). Z těchto důvodů obecné soudy považovaly za nadbytečné provádění dalšího dokazování, což ve shodě s řádně odůvodnily. Odůvodnění ústavní stížnosti směřuje proti věcné správnosti, příp. legalitě napadených rozhodnutí obecných soudů; zde však stěžovatelka přehlíží, že ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) takový přezkum přísluší jen za splnění zvláštních podmínek, jejichž povahu Ústavní soud rovněž dříve a opakovaně vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), a proto pro odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela postačí na obecně přístupnou konstantní judikaturu Ústavního soudu stěžovatelku odkázat, aniž by se jevila potřeba k zásadám dříve vyloženým cokoli dodávat.

Obdobně je tomu i stran tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva d, neboť nelze přisvědčit stěžovatelčinu názoru, že zamítnutím žaloby na určení vlastnictví nemovitosti bylo zasaženo do ústavně zaručeného vlastnického práva (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 41, Praha 1995).

Z takto rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], a jako takový odmítnut, aniž by se - pro povahu vyložených důvodů - jevila nutnost zvláště se zabývat návrhem stěžovatelky vzneseným ve smyslu ustanovení § 39 zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 7. března 2002