Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 115/02

Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. P. K., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své celní věci pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. ledna 2002

( -17) a tvrdil, že jím obecný soud porušil stěžovatelovo "právo na spravedlivý proces"; podle odůvodnění ústavní stížnosti, zaměřeného výlučně na otázky obecného (celního) práva, k porušení "práva na spravedlivý proces" došlo tím, že obecný soud - stručně shrnuto - zamítl stěžovatelovu žalobu na přezkum zákonnosti správního rozhodnutí, aniž by přitom přihlédl k námitkám stěžovatele, a zejména k tomu, že on sám dovoz ojetého motorového vozidla z NSR neobstarával, ale jeho koupi zprostředkovala jím pověřená třetí osoba; nebyl proto celní deklarant a pokud došlo v celním řízení k pochybení, resp. k protiprávnímu jednání, odpovědnost za to nemůže být přičítána k jeho tíži.

Aniž by své výhrady vůči stanovenému postupu (ústavně souladnému řízení ve smyslu d) blíže rozvedl či zdůvodnil, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z rozhodovacích důvodů obecného soudu, vyložených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že kupní smlouva na posuzované motorové vozidlo (VW Golf) ze dne 11. listopadu 1997 byla uzavřena s firmou, která ke dni uzavření smlouvy neexistovala, a že skutečná firma (Automobile R. A. v Mnichově), která posuzovaný automobil pověřenci stěžovatele na jméno stěžovatele prodala, prodala jej za částku podstatně vyšší než udávala fingovaná, celním orgánům v průběhu celního řízení, předložená kupní smlouva. S přihlédnutím k této skutečnosti celní orgány, poté co rozhodující skutečnosti samy zjistily, přikročily k dodatečnému vyměření cla a daně z přidané hodnoty.

Krajský soud v Českých Budějovicích, rozhodující o žalobě stěžovatele v režimu správního soudnictví, v intencích žalobních tvrzení, ostatně obsahově zcela shodných s odůvodněním ústavní stížnosti, takto napadená předcházející správní rozhodnutí přezkoumal a v podrobně vyložených rozhodovacích důvodech (odůvodnění svého rozhodnutí) vyložil, proč stěžovatelově žalobě pod rozhodujícími kritérii zákonů č. a č. , obou v současně platném znění, nelze vyhovět, a to i s přihlédnutím k námitkám a tvrzením, které stěžovatel v průběhu řízení vznesl; rozhodnutí obecného soudu - jeho odůvodnění - je zcela ve shodě se zákonem ( ) a nelze mu proto ani pod aspekty ochrany ústavnosti ( úst. ) nic vytknout, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, dle níž je věcný přezkum či legalita rozhodnutí orgánů veřejné moci z pravomoci Ústavního soudu vyloučen (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 7. března 2002