Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 449/01

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky obchodní společnosti H., v.s.o., zastoupené JUDr. D. Š., advokátem, proti postupu Finančního úřadu v Dobříši ve věci řízení o splnění podmínek neplatnosti dodatečného platebního výměru, č.j. 18903/97/065970, ze dne 1. 10. 1997,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka podala dne 23. 7. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 24. 7. 2001. Návrh směřoval proti postupu Finančního úřadu v Dobříši ve věci řízení o splnění podmínek neplatnosti dodatečného platebního výměru č.j. 18903/97/065970 ze dne 1. 10. 1997. Podle názoru navrhovatelky nečinností finančního orgánu došlo k zásahu do jejích základních práv, a to práva na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a byla rovněž porušena ustanovení y ČR a y.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis Finančního úřadu v Dobříši a z tohoto podkladu a z návrhu navrhovatelky pak zjistil, že navrhovatelce byla výše uvedeným dodatečným platebním výměrem doměřena daň z přidané hodnoty. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka odvolání, o kterém rozhodovalo Finanční ředitelství v Praze, které rozhodnutím, č.j. 974/130/1998, ze dne 11. 2. 1998, změnilo původní rozhodnutí a daň z přidané hodnoty znovu vyměřilo. Dále Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka podala žádost o přezkum mimo odvolací řízení, které Ministerstvo financí vyhovělo, a to rozhodnutím, č.j. 392/53347/1998, ze dne 21. 10. 1998. Následně Finanční ředitelství v Praze zahájilo přezkumné řízení, a toto řízení nebylo dosud podle sdělení Finančního úřadu v Dobříši ukončeno. Nicméně navrhovatelka dopisem ze dne 22. 12. 2000 požádala Finanční úřad v Dobříši o ověření neplatnosti předmětného dodatečného platebního výměru. Na tuto žádost reagoval Finanční úřad sdělením, č.j. 16091/01/065971/1730, ze dne 25. 5. 2001 tak, že vyrozuměl navrhovatelku o tom, že správce daně neshledal důvody pro ověření neplatnosti tohoto rozhodnutí. Takový stav považovala navrhovatelka za zásah do svých základních práv a navrhovala, aby Ústavní soud nálezem uložil Finančnímu úřadu v Dobříši povinnost zahájit řízení o splnění podmínek neplatnosti označeného dodatečného platebního výměru.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným přezkoumáváním podaného návrhu, je povinen posoudit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti. Při posuzování těchto náležitostí dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, a proto se jedná ve smyslu citovaného zákona o ústavní stížnost nepřípustnou. Princip subsidiarity procesních prostředků v podobě podmínky přípustnosti ústavní stížnosti je v rozhodovací praxi Ústavního soudu vyjádřen stanoviskem, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud dále uvádí, že i když proti uvedenému sdělení Finančního úřadu, že neověří podmínky neplatnosti předmětného rozhodnutí, není přípustný řádný opravný prostředek, na druhé straně takové sdělení není způsobilé zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Přijetí výkladu, že uvedené sdělení finančního orgánu má povahu meritorního rozhodnutí o právech a povinnostech daňového subjektu, by ve svých důsledcích znamenalo, že se daňovému subjektu otevírá možnost nedbat o ochranu svých práv a nevyužít prostředků, které jsou určeny ke zvrácení rozhodnutí o vyměření (resp. doměření) daně, ale formou zcela specifického institutu de facto obejít veškeré lhůty a v případě neúspěchu teprve poté nastoupit cestu ke správnímu, event. Ústavnímu soudu. V předmětné věci meritorním rozhodnutím, způsobilým zasáhnout do základních práv navrhovatelky, bylo rozhodnutí - dodatečný platební výměr, proti němuž navrhovatelka použila řádný opravný prostředek a následně i mimořádný opravný prostředek podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nepodala však správní žalobu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2002