Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 752/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. P. L., zastoupeného JUDr. R. N., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2001, čj. - 53,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 27. 12. 2001, doplněné podáním ze dne 4. 2. 2002, napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2001, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 11. 2000, čj. - 29, jímž byl v postavení žalované strany uznán povinným zpřístupnit žalobkyni, své bývalé manželce, byt uvedený ve výroku rozsudku, vydat jí od něj klíče a zdržet se vůči ní jakéhokoliv bránění v řádném užívání bytu. Navrhuje, aby napadený rozsudek byl zrušen, neboť je přesvědčen o tom, že toto rozhodnutí, jakož i postup Městského soudu v Praze jsou v rozporu s právem na soudní a jinou právní ochranu, zakotveným v hlavě pátéd v článcích 37 odst. 3 a 38 odst. 2. V odůvodnění svého návrhu poukázal na to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na neúplných skutkových zjištěních a na nesprávném právním posouzení věci.

Obvodní soud pro Prahu 9 svůj rozsudek ze dne 30. 11. 2000 opřel o zjištění, že žalobkyně předmětný byt žalovaného (stěžovatele) sdílela spolu s ním po celou dobu trvání jejich manželství, po rozvodu manželství o právních vztazích k bytu nebylo rozhodnuto soudem a k dohodě účastníků v tomto směru nedošlo. Soud dospěl k závěru, že za těchto okolností, když žalovaný žalobkyni brání v užívání předmětného bytu, žaloba na zpřístupnění bytu a vydání klíčů od něj je důvodná, neboť žalobkyni svědčí k tomuto bytu právo bydlení. Odchod žalobkyně z předmětného bytu zhodnotil soud prvního stupně jako nedobrovolný, s přihlédnutím k dlouhodobě konfliktním vztahům mezi účastníky, kdy na straně žalobkyně byl oprávněný důvod obavy z agresivního chování žalovaného.

Odvolací soud přezkoumal podle a násl. rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2000, včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a dospěl k závěru, že podané odvolání žalovaného není opodstatněné. Rozsudek soudu prvního stupně pak jako věcně správný podle potvrdil. Odkázal na náležité zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně, vyvozeného z dostatku provedených důkazů správně hodnocených, aniž by je pokládal za nutné opakovat či doplňovat. Odvolací soud rovněž vyslovil souhlas i s právním posouzením věci. Má za to, že soud prvního stupně správně dovodil, že právo žalobkyně na bydlení v předmětném bytě je odvozeno od zaniklého rodinněprávního vztahu k žalovanému a rovněž správně hodnotil skutečnost, že když se žalobkyně v květnu roku 2000 z bytu, v němž zanechala uzamčený jeden pokoj, odstěhovala, učinila tak pouze přechodně, v důsledku dlouhodobé konfliktní situace mezi účastníky a fyzického napadení, kterého se žalovaný vůči ní dopustil.

Ústavní soud musí konstatovat, tak jak to učinil v mnoha předchozích svých rozhodnutích, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10y ČR.

Ústavní soud se ve svém rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele zaměřil na ústavněprávní stránku věci, tedy na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2001, čj. - 53, a na otázku, zda tímto byla porušena práva stěžovatele ve smysluy ČR ad a konkrétní články 37 odst. 3 a 38 odst. 2 citovanéy, na něž poukazuje stěžovatel ve své ústavní stížnosti.

Ústavní soud nezjistil, že by v postupu odvolacího soudu ani v postupu soudu prvního stupně byla porušena práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu, obsažená v hlavě pátéd. Rovněž tak neshledal porušení článku 90y ČR, podle kterého je obecným soudům svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Procesní postup soudu, jakož i otázky spojené s prováděním a hodnocením důkazů, upravuje . Ten soudu ukládá, aby důkazy hodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti (

) a aby rozhodl ve věci na základě zjištěného skutkového stavu ( ), přičemž jen jemu přísluší rozhodnout o tom, které z důkazů navrhovaných účastníky provede a které nikoli (, 2 ).

V daném případě Ústavní soud zjistil, že jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně postupovaly v souladu s ustanoveními , svůj postup řádně odůvodnily, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Skutková zjištění obou soudů jsou v souladu s provedenými důkazy a pokud jde o jejich hodnocení, je nutno konstatovat, že bylo postupováno v souladu s příslušným ustanovením . Rovněž tak nelze obecným soudům cokoli vytknout v právním posouzení dané věci.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než stížnost stěžovatele považovat za zjevně neopodstatněnou.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2002 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu