Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 640/01

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti S., zastoupené JUDr. M.R., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.9.2001, čj. -235, takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 18.10.2000, čj. -176, stěžovatelka tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zakotvené v a y ČR, d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a z toho důvodu navrhuje jeho zrušení.

V odůvodnění své ústavní stížnosti pak stěžovatelka v podrobnostech uvádí, že Krajský soud v Praze v odvolacím řízení nepostupoval tak, jak byl povinen, neprojednal věc v mezích, ve kterých se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí, a vycházel ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Ve vztahu k provedeným důkazům pak stěžovatelka poukázala na rozporné závěry soudu v případu Ing. Š., týkající se tvrzení žalovaného o vytváření tzv. " černých fondů", kdy soud uvěřil jeho tvrzení, ač toto skutkové zjištění nemá oporu v provedených důkazech. Soud nesprávně hodnotil listinný důkaz, stvrzenku z 27.9.1993 znějící na 250 000,-- Kč. Právě tento důkaz, který prokazuje pravdivost tvrzení stěžovatelky, soud závažným způsobem dezinpretoval. Obdobným způsobem pak soud postupoval i v případě J.J., pokud jde o skutkové zjištění ohledně částky 180 000,-- Kč. Pokud se týká případu S.K., dospěl soud k novým skutkovým zjištěním na základě výpovědi svědkyně H.H., neboť soud prvého stupně své právní závěry ohledně nedbalostního jednání žalovaného blíže neodůvodnil. Závěry obou soudů, že ze strany žalovaného jde o jednání nedbalostní ve vztahu k posledně jmenovanému případu, je zcela v rozporu s provedenými důkazy, poněvadž v případě stavby garáže pro jmenovaného pana K. šlo o zcela soukromou akci žalovaného. Na rozpor skutkových zjištění upozornila stěžovatelka již ve svém odvolání, avšak soud druhého stupně se s jejími námitkami nevypořádal, jeho odůvodnění tak není v intencích .

Z připojeného spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 17.2.1997 žalobu o zaplacení 582 200,-- Kč s přísl. z titulu náhrady škody, kterou jí způsobil žalovaný jako bývalý společník a současně její zaměstnanec tím, že jí nepředal některé finanční částky, které převzal od zákazníků, kterým stěžovatelka na základě smluv o dílo zajišťovala stavbu nemovitostí. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2000, čj. -176, Ústavní soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo zaplatit stěžovatelce 45 000,-- Kč s přísl. s tím, že ve zbývající části byl její návrh zamítnut. V odůvodnění pak soud konstatoval, že neuznal nárok stěžovatelky na náhradu škody v případě výstavby rodinného domu zákazníka Ing. Š. zejména s ohledem na rozpornost předložených dokladů o placení s dalšími provedenými důkazy. Soud srovnával doklady vedené v účetnictví stěžovatelky s doklady předloženými tímto zákazníkem, mezi nimiž byly i dva doklady vystavené pod shodným prvý vystavený dne 27. 9. 1993 na 250 000,-- Kč a druhý bez uvedení data na 150 000,-- Kč. Rovněž v případu týkajícím se výstavby rodinného domu pana J. soud po provedeném dokazování konstatoval, že stěžovatelka neprokázala tvrzenou výši škody. Stěžovatelka se svým nárokem uspěla, pokud se týká škody způsobené jí v případě stavby garáže u zákazníka pana K., kdy soud na základě provedených důkazů shledal odpovědnost žalovaného, pokud se týká částky 53 000,-- Kč, kterou žalovaný převzal, avšak stěžovatelce nepředal. Soud proto v souladu s ustanovením žalovaného zavázal nahradit stěžovatelce škodu v rozsahu 4,5 násobku průměrné měsíční mzdy před porušením povinnosti, poněvadž ji hodnotil jako škodu způsobenou z nedbalosti.

Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolání, ve kterém namítá, že skutková zjištění soudu nemají oporu v provedeném dokazování. V případu Ing. Š. zejména s ohledem na vystavené doklady pod shodným číslem první bez uvedení data na 150 000,-- Kč a druhý s datem 27. 9. 1993 na částku 250 000,-- Kč, v případu pana J. s ohledem na okolnosti týkající se částky 180 000,-- Kč. Pokud se týká případu pana K., stěžovatelka námitky neuplatnila. Z rozsudku Krajského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, vyplývající z provedených důkazů, a jako věcně správný tento rozsudek potvrdil. Námitkami stěžovatelky se zabýval, ale předložené listinné důkazy i svědecké výpovědi hodnotil stejným způsobem jako soud prvého stupně.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Krajský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 uvedl, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jak věc posoudil po právní stránce. V případě pana K., kterého se odvolání stěžovatelky nedotýkalo, nedospěl k jinému zjištění než soud prvého stupně, jehož rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Lze dát za pravdu stěžovateli v tom směru, že v odůvodnění rozsudků obou soudů se objevuje zřejmá nesprávnost, pokud se týká dokladu vystaveného 27. 9. 1993, který správně zní na částku 250 000,-- Kč a nikoli na 100 000,-- Kč. Tato skutečnost se však v kontextu s uvedením správné výše částky v ostatních částech rozsudku nedotýká hodnocení důkazů prováděného oběma soudy a může být na návrh stěžovatelky obecným soudem opravena. Stěžovatelka v rámci svého odvolání nenapadla rozhodnutí soudu, pokud se týká náhrady škody způsobené jí v případě pana K., tuto námitku uplatnila až v rámci své ústavní stížnosti, a nevyužila tak svého práva, které jí dává odvolání. V dané věci Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že jakkoli by měl pochybnosti ohledně provedeného dokazování, či se s ním případně i neztotožnil, platí, že zjištění a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace náleží pouze obecným soudům. V daném případě pak Ústavní soud nepovažuje závěry, ke kterým soudy dospěly na základě provedených důkazů, za závěry, které by byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, či za závěry, které by z odůvodnění soudního rozhodnutí v žádné možné interpretaci nevyplývaly.

S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud neshledal, že by došlo k tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces, neboť stěžovatelčina věc byla projednána soudem za podmínek stanovených v hlavě druhé, části páté y, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , jako zjevně neopodstatněnou.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. února 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu