Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 49/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V.A., zastoupeného JUDr. V. F., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 28. listopadu 2001, čj. 1 Zt 1734/2001-6, a usnesení Policie České republiky, okresního ředitelství, 1. odd. Služby kriminální policie v Přerově ze dne 15. října 2001, čj. ORPR-1260/KS-OK-2001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 28. listopadu 2001 (1 Zt 1734/2001-6) a spolu s ním usnesení Policie České republiky, okresního ředitelství, 1. odd. Služby kriminální policie v Přerově ze dne 15. října 2001 (ORPR-1260/KS-OK-2001) a tvrdil, že jím označené státní zastupitelství porušilo jeho ústavně zaručené právo plynoucí z d a také právo na soudní ochranu ( d); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení těchto ústavně zaručených práv došlo tím, že vyšetřovatelem, ve shodě s právním názorem státního zástupce vyjádřeným v napadeném rozhodnutí, bylo trestní oznámení stěžovatele na dva údajné pachatele z trestných činů podvodu a zkrácení daně, příp. (podle názoru státního zastupitelství) podílnictví odloženo z důvodu zániku trestnosti inkriminovaných trestných činů (promlčení). Protože stěžovatel má za to, že právní závěry obou orgánů veřejné moci "nemají v souladu s platnou judikaturou opodstatnění, a to vzhledem k době spáchání trestných činů, datu podání trestního oznámení a zahájení trestního stíhání", navrhl, aby Ústavní soud jak rozhodnutí státního zastupitelství v Přerově (viz shora), tak také jemu předcházející rozhodnutí Policie ČR v Přerově (viz shora) svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ústavní stížností napadených rozhodnutí bylo trestní oznámení podáno pro dva skutky (oba) spáchané v roce 1993, které státní zastupitelství (na rozdíl od policie) kvalifikovalo jako trestné činy podílnictví, ohrožené zákonem, trestem odnětí svobody až na pět let (§ 251 odst. 2 tr. z.); za této procesní situace (doba podání trestního oznámení je pro běh lhůty nerozhodná) odpovídají právní závěry státního zastupitelství s přihlédnutím k ustanovení tr. z., a proto jim ani z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) nelze nic podstatného vytknout.

Obdobně nedůvodné je tvrzení stěžovatele - z daných hledisek ostatně relevantní - že "předpokladem pro úspěšné nárokování škody je rozsudek, který by potvrdil úmyslnou trestnou činnost škůdců (pachatelů), neboť k ochraně vlastnického práva stěžovatele (bylo-li inkriminovaným jednáním dotčeno), stejně jako k ochraně jiných jeho práv (náhrada škody) jsou k dispozici i jiné (občanskoprávní) instituty na výsledcích trestního řízení zcela nezávislé, které jsou s to oprávněným zájmům stěžovatele poskytnout dostatečně účinnou ochranu".

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již povahou stížnostních důvodů, pro které není opory ani ve stavu věci ani v zákoně, tím méně pak v ústavním pořádku republiky; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. února 2002