Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 528/01

Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L.M., zastoupené JUDr. K.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. června 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. června 2001 ( -169), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne

22. března 2001 ( -150), proti kterému současně s ústavní stížností podala dovolání [Nejvyšším soudem ČR odmítnuto usnesením ze dne 17. ledna 2002, čj. -190, které nebylo shledáno přípustným podle ].

Napadenými rozhodnutími byl zamítnut návrh stěžovatelky na přikázání ocelokolny do jejího vlastnictví a vydání bezdůvodného obohacení, a tvrdila, že uvedené obecné soudy porušily její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d), rovnost stran ( d) a současně jí také odepřely "ochranu jejich majetkových práv ( , 3 a 4 d)".

Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených práv došlo tím, že nalézací soud zamítl její žalobu, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil, ačkoli pro taková rozhodnutí - stručně řečeno - nebylo ani skutkových ani právních (zákonných) důvodů, a nepřipustil provedení nových důkazů (výslechem svědků Ing. M.P. a Ing. M.V., a vyjádřením O.Ú.), čímž potvrdil stávající stav nespravedlnosti a nerovnoprávnosti účastníků právních vztahů.

Aniž by stěžovatelka své tvrzení co do porušení ústavně zaručených práv z hlediska ústavněprávních aspektů blíže zdůvodnila, v polemice s rozhodovacími důvody obecných soudů, vyloženými v odůvodnění jejich rozhodnutí, navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nedůvodná.

Podstata stěžovatelčiny polemiky s rozhodovacími důvody obecných soudů I.a II. stupně v meritu věci spočívá ve výkladu neoprávněné stavby v tehdejším znění § 221 obč. zák., která byla postavena na jejím pozemku. Obecné soudy dospěly k závěru, že se jednalo o oprávněnou stavbu, protože tato byla zřízena zemědělskou organizací, která měla předmětný pozemek v té době v užívání za účelem zajištění zemědělské výroby [ ]. Pro posouzení oprávněnosti stavby je rozhodující kolaudační rozhodnutí ze dne 20. května 1991, z něhož lze zjistit, že stavba byla postavena za účinnosti Stěžovatelka dále brojila proti uznání námitky promlčení práva na bezdůvodné obohacení ve dvouleté promlčecí lhůtě; dle jejího názoru se jedná o úmyslné obohacení, u něhož běží desetiletá promlčecí lhůta. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy vycházely z objektivní desetileté promlčecí lhůty; kdyby z této promlčecí lhůty nevycházely, musely by návrh stěžovatelky zamítnout v celém rozsahu, neboť právo bylo uplatněno u soudu až 2. srpna 1999.

V ústavní stížnosti však stěžovatelka opomíjí ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž je přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů z jeho pravomoci jako orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) vyloučen (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další). Jestliže obecné soudy I. a II. stupně nepřisvědčily tvrzením stěžovatelky a obě vpředu zmíněné otázky právně posoudily odlišně od jejího výkladu, a jestliže své právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnily ( ), jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu z již zmíněného důvodu nepřípustná (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Pokud se týká namítaného porušení d, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu při ochraně vlastnického práva musí jít o vlastnické právo již konstituované, a tedy již existující a nikoli pouze o tvrzený nárok na ně. Pouhý spor o vlastnictví, v němž existence vlastnického práva in concrecto má být teprve zjištěna nebo takové právo má být konstituováno, ústavně chráněn není. Z uvedeného důvodu nelze akceptovat stěžovatelčinu námitku, že v daném případě došlo k porušení d.

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatelky posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost její neopodstatněnosti je dána jak povahou stěžovatelčiných tvrzení, tak - a to především - ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. února 2002