Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 53/02

Ústavní soud rozhodl dne 18. února 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. L., zastoupené JUDr. E. B., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2001, čj. -152,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka uvádí, že tímto usnesením došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva zakotveného v d, neboť pro počítání lhůty k podání dovolání mělo být použito novely , a z těchto důvodů se proto domáhá zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu D 334/91 Okresního soudu v Mělníku Ústavní soud zjistil, že usnesení odvolacího soudu, totiž usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2000, čj. -125, bylo doručeno do vlastních rukou účastníkům (zástupcům účastníků) dědického řízení po B. K. ve dnech 18. 1. 2001 a 23. 1. 2001, dovolání stěžovatelky bylo však podáno teprve dne 13. 3. 2001, tedy již po uplynutí lhůty uvedené v , v dříve platném znění. Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením dovolání stěžovatelky pro jeho opožděnost odmítl, vycházeje z názoru, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v době do 31. 12. 2000, takže vzhledem k části dvanácté, hlava I, bod 17 , novelizujícího , je třeba aplikovat ve znění účinném do 31. 12. 2000. Argumenty stěžovatelky směřující proti tomuto závěru Nejvyššího soudu ČR však evidentně neobstojí, a to nejen vzhledem k zcela jasnému gramatickému znění bodu 17, zmiňujícímu se o rozhodnutí vydaném přede dnem nabytí účinnosti novely, ale i vzhledem k účelu a funkci tohoto bodu zařazeného do přechodných a závěrečných ustanovení a dotýkajícího se ryze procesní otázky.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnou.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. února 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu