Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 541/01

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. , ve znění usnesení téhož soudu ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 7. 9. 2001 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. , ve znění usnesení téhož soudu ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. . Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 9. 2000, č. j. -77, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele na plnění částky 50.000,-Kč s příslušenstvím proti žalované K. V.

Podle názoru stěžovatele byla napadeným rozsudkem porušena základní práva stěžovatele, konkrétně právo na spravedlivý proces vyplývající z d (dále jen " "), a to tím, že soudem provedené hodnocení důkazů je v extrémním rozporu s jejich skutečným obsahem.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv, a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť ústavní stížnost svojí podstatou směřuje toliko do oblasti přehodnocování dokazování, provedeného v předchozím řízení, což Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší.

V prvé řadě je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a že proto nepřehodnocuje závěry obecných soudů, pokud jimi nedošlo k porušení ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle y ČR. Tento princip Ústavní soud respektoval i v posuzované věci. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jsou tak záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumenty, které již uplatnil v řízení před obecnými soudy a staví tak Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Proces byl veden zákonným a ústavním způsobem, kdy odvolací soud hodnotil důkazy způsobem, předvídaným zákonem, a kdy i jeho skutkové a právní závěry odpovídají zákonům.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s hodnocením důkazů. Tato situace byla již mnohokrát předmětem řízení o ústavní stížnosti a Ústavní soud v těchto věcech rozhoduje ustáleně a jednotně. Vychází ze zásady, ovládající občanské soudní řízení, a to ze zásady volného hodnocení důkazů soudem. Pokud obecné soudy při provádění dokazování a zejména při hodnocení důkazů postupují v souladu s ustanovením , nelze ve skutečnosti, že dospěly k právním závěrům, odlišným od představy účastníka, spatřovat porušení práva na soudní ochranu. V předmětné věci odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a dále doplnil dokazování, a to protokolem o výslechu svědkyně JUDr. D. Ž., který je obsažen v trestním spise, sp. zn. , na č. l. 226. Za účelem vyhodnocení věrohodnosti provedených důkazů se odvolací soud zabýval věrohodností obou účastníků řízení a všech slyšených svědků. Po zhodnocení dokazování pak odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovateli se nepodařilo v řízení jednoznačně prokázat, že mezi účastníky došlo k odevzdání částky 50.000,- Kč, případně 45.000,- Kč, a že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ústavní soud neshledal, že by Krajský soud v Ostravě ve svém postupu porušil povinnosti uložené mu občanským soudním řízením, a to ani ve vztahu k zásadám ovládajícím hodnocení důkazů. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny, a vyčerpávajícím způsobem své rozhodnutí odůvodnil. Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy vyvodily z dokazování, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do u chráněného základního práva.

Pokud stěžovatel namítá porušení y, Ústavní soud konstatuje, že tento článek y stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto uvedené právo stěžovatele postupem soudu porušeno nebylo. Stěžovateli bylo umožněno, aby využil všech procesních možností, daných mu k tomu, aby hájil svá tvrzená práva. O jeho věci jednaly nezávislé soudy, které v souladu s vydaly příslušná rozhodnutí. Uvedený článek y zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, avšak nezaručuje úspěch v soudním sporu.

Je tedy zřejmé, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny u ČR a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách podle y ČR.

Za tohoto stavu věci senát Ústavního soudu návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost, neboť neshledal použití neústavního předpisu, ani porušení ústavnosti procesní nebo hmotně právní povahy.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 19. 2. 2002

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu