Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 508/01

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. Z. D., advokátem, proti usnesení vyšetřovatele Městského úřadu vyšetřování Policie České republiky, sekce dopravních nehod, ze dne 8. 3. 2000, č. j. ČVS:MVBM 37/30-2001 Nav, a proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 20. 6. 2001, č. j. 1 Zt 220/2001-14, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 8. 2001, domáhala zrušení usnesení vyšetřovatele Městského úřadu vyšetřování Policie České republiky, sekce dopravních nehod, ze dne 8. 3. 2000, č. j. ČVS: MVBM 37/30-2001 Nav, a usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 20. 6. 2001, č. j. 1 Zt 220/2001-14. Podle přesvědčení stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena základní práva stěžovatelky, a to konkrétně , č. 4 odst. 4 a , 2d (dále jen "").

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že byla dne 9. 12. 2000 v Brně na Hapalově ulici účastnicí dopravní nehody. Příčinou vzniku nehody byla skutečnost, že do jejího vozidla zezadu narazilo vodidlo, které v té době řídil J. K. Stěžovatelka při předmětné dopravní nehodě utrpěla vážná zranění. Dne 1. 2. 2001 vydal vyšetřovatel Městského úřadu vyšetřování Policie České republiky Brno, sekce dopravních nehod, opatření podle § 160 odst. 1 trestního řádu o sdělení obvinění J. K. pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona. Na základě znaleckého posudku č. 899 znalce z oboru silniční a městské dopravy Ing. V. J. o posouzení průběhu dopravní nehody pak vyšetřovatel napadeným usnesením ze dne 8. 3. 2000, č. j. ČVS:MVBM 37/30-2001 Nav, podle § 171 odst. 1 trestního řádu věc jako přestupek postoupil k projednání správnímu orgánu. Na základě stížnosti stěžovatelky, která byla však podána po lhůtě, vydalo Městské státní zastupitelství v Brně usnesení ze dne 20. 6. 2001, č. j. 1 Zt 220/2001-14, kterým podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu stížnost zamítlo, neboť byla podána osobou neoprávněnou.

Z odůvodnění usnesení Městského státní zastupitelství v Brně ze dne 20. 6. 2001, č. j. 1 Zt 220/2001-14, o zamítnutí stížnosti stěžovatelky vyplývá, že stěžovatelka ve své stížnosti poukazovala jednak na procesní pochybení, když byla jako osoba, jíž se usnesení týká, vyšetřovatelem nesprávně poučena v tom, že jí nepřísluší právo stížnosti, neboť se domnívá, že vedle toho, že je osobou poškozenou, tak proto, že v usnesení se uvádí, že se sama na spoluzavinění dopravní nehody spolupodílela, jde o skutečnost, pro kterou ve smyslu § 142 odst. 1 trestního řádu je osobou ke stížnosti oprávněnou a dále vyslovila svůj názor ohledně znaleckého posudku Ing. J., který považuje za vadný a jako argument předložila znalecký posudek Ing. J. P. Městské státní zastupitelství ve svém usnesení konstatovalo, že rozhodnutí podle § 171 odst. 1 trestního řádu neřeší otázku zavinění, nýbrž konstatuje, že se nejedná o trestný čin. Výrok napadeného usnesení se navíc ani otázkou spoluzavinění ze strany stěžovatelky nezabývá a jak vyplývá z ustanovení § 145, § 147 a dalších trestního řádu, proti odůvodnění usnesení stížnost podat nelze. Výroku napadeného usnesení je třeba vytknout pouze to, že se v něm uvádí, že jde v dané věci o přestupek, čímž není dodrženo znění § 171 odst. 1 trestního řádu, neboť zda o přestupek jde o kdo jej spáchal záleží již na rozhodnutí správního orgánu.

Ústavní soud ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí ve skutkově totožném případě (viz usnesení z 26. 2. 1997,

sp. zn.

- Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 5) dospěl v posuzované věci po zhodnocení právního stavu věci k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 171 odst. 2 trestního řádu se usnesení o postoupení věci musí oznámit i poškozenému. To, že byla stěžovatelka poučena o tom, že není osobou oprávněnou k podání stížnosti proti tomuto postoupení, je zcela v souladu s ustanoveními trestního řádu a nijak se nedotýká jejích práv, která ji jako poškozené osobě přiznává ustanovení § 43 trestního řádu. Podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu pak nadřízený orgán zamítne stížnost mimo jiné i proto, byla-li podána osobou neoprávněnou. Z a y lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje.

Ústavní soud konstatuje, že postupem orgánů činných v trestním řízení nebyla porušena namítaná základní práva stěžovatelky, neboť oba tyto orgány postupovaly zcela v souladu s ustanoveními § 148 odst. 1 písm. b) a § 171 trestního řádu.

Za tohoto stavu věci senát Ústavního soudu ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost, neboť neshledal použití neústavního předpisu, ani porušení ústavnosti procesní nebo hmotně právní povahy.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. 2. 2002

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu