Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
40030.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 734/01
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Z. V., směřujícímu proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 2. 11. 2001, čj. 393/91 739/2001 , ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze ze dne 24. 7. 2001, čj. 5806/01-140 a s platebním výměrem Finančního úřadu v Říčanech ze dne 28. 5. 2001, čj. 1010000514,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelé podali dne 18. 12. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 20. 12. 2001. Předmětný návrh směřoval proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 2. 11. 2001, čj. 393/91 739/2001 , rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 24. 7. 2001, čj. 5806/01-140 a platebnímu výměru Finančního úřadu v Říčanech ze dne 28. 5. 2001, čj. 1010000514. Navrhovatel tvrdil, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, zejména právo dané mu čl. 2 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobo d.
Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. § 75 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 24. 7. 2001, čj. 5806/01-140, kterým byl potvrzen platebnímu výměru Finančního úřadu v Říčanech ze dne 28. 5. 2001, čj. 1010000514, je nepochybně rozhodnutím orgánu veřejné správy, které lze napadnout správní žalobou podle části páté hlavy první občanského soudního řádu . Navrhovatel však možnost správní žaloby nevyužil a obrátil se na Ministerstvo financí ČR se žádostí o prominutí daně, které je podle zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, jedním z mimořádných opravných prostředků.
Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost je tedy ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu , jako nepřípustný odmítnout, když s ohledem na uvedené se nezabýval dále formálními vadami podaného návrhu.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2002