Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 601/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a členů senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. P., zastoupeného advokátem JUDr. B. B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2001, č. j. -16, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je vlastníkem pozemku v k. ú. J. Tento pozemek mu byl vydán podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak dohodou ze dne 11. 3. 1992, přičemž vydaný pozemek byl tehdy v katastru nemovitostí evidován v kultuře "zahrada", ač fakticky na něm byla postavena budova školní jídelny v majetku Města J. Město J., dle vyjádření stěžovatele, odmítlo uzavřít se stěžovatelem smlouvu o nájmu pozemku a následně pak samo navrhlo katastrálnímu úřadu zápis změny druhu dotčeného pozemku na kulturu "zastavěná plocha", jakož i změnu do té doby existujícího zápisu stavby na tomto pozemku z "jiné stavby" z hlediska způsobu využití na "občanskou vybavenost".

Stěžovatel nesouhlasil s takto navrženými změnami v katastru nemovitostí, avšak katastrální úřad mu v jeho námitkách nevyhověl a zápis požadovaných změn provedl. Stěžovatel uvedl, že se proti rozhodnutí katastrálního úřadu odvolal, avšak Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích toto rozhodnutí věcně potvrdil. Poté se stěžovatel domáhal přezkumu tohoto rozhodnutí soudem v rámci správního soudnictví. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí správního orgánu potvrdil.

Stěžovatel namítal, že postupem soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. Konkrétně měl za to, že byl porušen d. Soud podle přesvědčení stěžovatele nesprávně aplikoval ustanovení tehdy platné , kterou se prováděl , o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Uvedl, že právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem.

Ústavní soud po celkovém posouzení předmětné věci po stránce skutkové i právní dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ze spisového materiálu vyplývá, že v předmětné věci Katastrální úřad v J. (dále jen "katastrální úřad") rozhodoval o návrhu stěžovatele na opravu zápisu druhu pozemku ze "stavební" na původní "zahradu", jakož i zápisu stavby na tomto pozemku. Svůj návrh odůvodňoval tvrzením, že stavba školní jídelny na dotčeném pozemku je stavbou dočasnou a navíc, že změnu druhu pozemku provedl katastrální úřad dne 10. 6. 1993 (na základě ve spise založeného výkazu změn z téhož dne) bez toho, aniž by změnu ohlásil vlastník nebo nájemce pozemku. Rozhodnutí, vydaná v řízení o opravě, kterými návrhu stěžovatele nebylo vyhověno, byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. , zrušena. Důvodem pro zrušení těchto rozhodnutí bylo zejména nedostatečné skutkové zjištění ke stavbám na dotčeném pozemku. Ze spisového materiálu je dále zřejmé, že v předmětné věci katastrální úřad znovu rozhodoval poté, co řízení doplnil o stavební dokumentaci k přístavbě školní jídelny. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 24. 11. 2000, č. j. OR 6/94/2, návrhu stěžovatele na opravu zápisu v katastru nemovitostí opětovně nevyhověl. Ve výroku pod bodem 1) uvedl, že ..."nesouhlasu stěžovatele s neprovedením opravy druhu pozemku v k. ú. J. se nevyhovuje" a výrokem pod bodem 2) rozhodl, že dotčený pozemek zůstane v katastru nemovitostí evidován v účelové kategorizaci "zastavěná plocha". Svůj negativní výrok odůvodnil katastrální úřad tím, že změnu druhu pozemku ze "zahrady" na "zastavěnou plochu" provedl na základě ohlášení vlastníka budovy, v souladu s tehdy platnými předpisy, které však ve svém původním odůvodnění neuvedl, když zmínil toliko právní úpravu současnou.

Stěžovatel se proti rozhodnutí katastrálního úřadu včas odvolal. Uplatnil v podstatě shodnou argumentaci jako ve své ústavní stížnosti. O odvolání rozhodl Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 5. 4. 2001, č. j. 0-12/58/2001 tak, že prvostupňové rozhodnutí změnil pouze v tom smyslu, že budova na pozemku parc. č. 39/2 bude nadále v katastru nemovitostí zapsána se způsobem využití "občanská vybavenost", v ostatním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

Krajský soud v Českých Budějovicích věc napadeným rozsudkem přezkoumal ve smyslu ustanovení , přičemž dospěl k závěru, že žaloba stěžovatele není důvodná, a proto rozhodnutí správního orgánu potvrdil.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se soud podrobně zabýval všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil (jednalo se zejména o odůvodnění právní úpravy, která byla v daném případě správně aplikována na zjištěný skutkový stav), a proto Ústavní soud stěžovatele v dalším na předmětné rozhodnutí odkazuje.

Ústavní soud podotýká, že zápisem stavby a ani zápisem změny druhu pozemku nebyly dotčeny stávající vlastnické vztahy Města J. (coby vlastníka stavby) a stěžovatele (coby vlastníka dotčeného pozemku). Tuto okolnost (nad rámec rozhodnutí) konstatoval i obecný soud. Proto námitka stěžovatele v tom smyslu, že vlastník stavby odmítá hradit nájem za užívání předmětného pozemku, nemá oporu v dosavadním řízení. Bez ohledu na účelovou kategorizaci (resp. její případné změny) je povinností vlastníka stavby hradit nájem za užívání cizího pozemku, přičemž aplikace ustanovení § 135c o. z. v daném případě nepřichází v úvahu (nejedná se o neoprávněnou stavbu na cizím pozemku).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud neshledal v daném případě porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. K porušení práva na soudní ochranu by došlo tehdy, jestliže by byla komukoli v rozporu s článkem 36 odst. 1 d upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popřípadě pokud by soud odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, ev. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci však v dané věci nedošlo, orgány veřejné moci se všemi namítanými okolnosti řádně zabývaly a svá rozhodnutí také adekvátně odůvodnily. Ústavní soud proto návrh stěžovatele ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. února 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu