Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 656/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky E. F., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2000, čj. - 35, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2000, čj. - 23,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2000, čj. - 23, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalobkyní - stěžovatelkou - a žalovanou stranou - M., spol. s r. o., České Budějovice, dne 19. 2. 1999, označená jako smlouva o půjčce.

Stěžovatelka má za to, že soud napadeným rozsudkem porušil její právo na spravedlivý proces, zakotvené v článku 36 d, dále porušil článek 90 y ČR a článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tím, že nerozhodl o jejím návrhu ve smyslu ustanovení , stejně jako nerozhodl o jejím návrhu na spojení předmětné věci s věcí o určení vlastnictví k nemovitosti, když podle jejího přesvědčení důvody pro takové spojení věcí byly; soud zahájil a provedl řízení, v němž žalobní návrh o určení neplatnosti smlouvy o půjčce zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu ve smyslu ustanovení s odkazem na souběžně konané řízení o určení vlastnictví k nemovitosti, v němž rovněž nerozhodl o jejím návrhu na spojení věcí, a žalobní návrh zamítl pro nedostatek pasivní legitimace M., spol. s r. o., aniž by rozhodl o platnosti či neplatnosti smlouvy o půjčce.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , vyplývá, že rozsudkem ze dne 14. 7. 2000 soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 19. 2. 1999, označené jako smlouva o půjčce, podle které žalovaná strana, jako věřitel, poskytla žalobkyni půjčku ve výši Kč 50 000,-- vyplacenou v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalobkyně se zavázala úroky, dohodnuté v článku čtvrtém, tj. Kč 30 000,--, vrátit žalované straně společně s jistinou podle splátkového kalendáře ve smlouvě uvedeného. Poskytnutá půjčka byla kromě smluvní pokuty zajištěna kupní smlouvou s odkládací podmínkou, uzavřenou ve stejný den, podle níž žalobkyně prodala žalované straně nemovitosti - dům čp. 626 se st. parcelou č. 1416 a pozemkovou parcelou č. 1417 v katastrálním území Č.- za kupní cenu Kč 80 000,--, která měla být zaplacena formou zápočtu na pohledávku žalované, vzniklé z půjčky. Kromě tohoto řízení bylo u Okresního soudu v Českých Budějovicích vedeno řízení pod sp. zn. , o návrhu žalobkyně na určení jejího vlastnictví k nemovitostem, které byly předmětem výše uvedené kupní smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k současně probíhajícímu řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, není dán naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, neboť v řízení, vedeném pod sp. zn. , bude soud jako předběžnou otázku posuzovat též platnost či neplatnost smlouvy o půjčce ze dne 19. 2. 1999; proto byla žaloba zamítnuta.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 9. 2000, čj.

- 35, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když se ztotožnil s jeho závěry o tom, že na straně žalobkyně - stěžovatelky - není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o půjčce, když ta má úzkou souvislost s kupní smlouvou, a v probíhajícím sporu o určení vlastnictví by se měla řešit otázka platnosti obou smluv. Naléhavost právního zájmu žalobkyně dle názoru odvolacího soudu nelze dovozovat ani z toho, že by její postavení zůstalo nejistým, neboť pokud by se žalovaná strana domáhala plnění smlouvy o půjčce, má žalobkyně možnost bránit se v řízení o žalobě na plnění námitkou neplatnosti smlouvy o půjčce, a tato by byla řešena jako otázka předběžná. Za situace, kdy se žalovaná strana řádného plnění ze smlouvy o půjčce nedomáhá, není dán na straně žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o půjčce. Odvolací soud nevyhověl návrhu žalobkyně na připuštění dovolání k otázce, zda je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení z důvodů uvedených v odvolání s tím, že tato otázka již byla, podle jeho názoru, v obecné rovině judikaturou řešena. Stejně tak zaujal stanovisko k otázce, že soud prvního stupně nespojil obě související věci ke společnému projednání, neboť takové rozhodnutí je podle něj rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení, a v takovém případě není přípustné odvolání ani dovolání.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 11. 2001, čj. - 52, dovolání žalobkyně - stěžovatelky - proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 19. 9. 2000 odmítl podle věty první a s tím, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž dovolání není přípustné.

Ústavní soud, přihlížeje k průběhu celého řízení, byl nucen konstatovat, tak jak to učinil již v mnoha svých předchozích rozhodnutích, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím soudu nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jakož i rozhodování o spojení věcí ke společnému projednání, jsou proto záležitostí soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR. Ústavní soud v tomto smyslu dospěl k závěru, že nebylo porušeno ústavní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu d. Jejím případem se soud zabýval, postupoval v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení, a ve věci rozhodl. Svůj postup řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Ústavní soud proto shodně s názorem dovolacího soudu, vysloveným v jeho usnesení ze dne 28. 11. 2001, musel konstatovat, že k odstranění nejistoty či poskytování ochrany vlastnického práva stěžovatelky k nemovitostem, neslouží jí požadované určení neplatnosti smlouvy o půjčce.

Ústavní soud dále nezjistil, že by v postupu odvolacího soudu ani v postupu soudu prvního stupně byla porušena práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu, obsažená v hlavě páté d. Rovněž neshledal porušení článku 90 y ČR a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V souvislosti s tímto zjištěním je třeba konstatovat, že neúspěch stěžovatelky v soudním sporu o určení neplatnosti smlouvy o půjčce, jakož i následně ve sporu o určení vlastnictví k nemovitostem, jichž se týkala kupní smlouva, nelze samo o sobě považovat za porušení v ústavní stížnosti namítaných ustanovení d, y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod obecnými soudy.

Rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu