Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 347/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R.M., zastoupeného JUDr. Z.M., proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. a výzvě k úhradě soudního poplatku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 5. 1999, č.j. 53/3359/98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 6. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. Spr 165/2000, kterým podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, bylo zamítnuto jeho odvolání proti výzvě Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 5. 1998, č.j. 53/3359/98 k zaplacení soudního poplatku v částce 21.256,- Kč, ve věci sp. zn. téhož soudu. Současně navrhl zrušit i uvedenou výzvu.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené vd ("Listina"). Uvedl, že mu byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. vyměřen soudní poplatek ve výši 21.256,- Kč za podání odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. , ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. , ačkoliv byl do soudního řízení vedeného pod sp. zn. přibrán na základě nesprávného rozhodnutí soudu a nesprávným postupem obou soudů, které neměly ověřeno, zda je či není podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, o něž v daném řízení šlo. Je toho názoru, že ust. , ve znění platném v době rozhodování, takový postup nepřipouštělo, neboť dojde-li po zahájení řízení k přechodu nebo k převodu práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, z účastníka na jinou osobu v důsledku tzv. universální či singulární sukcese, stává se právní nástupce účastníkem řízení a jsou pro něj závazné i všechny procesní úkony, učiněné jeho právním předchůdcem. Soud, jakmile tuto skutečnost zjistí, má pokračovat v řízení s právním nástupcem, aniž by o tom vydával jakékoliv rozhodnutí. Obecné soudy si neověřily to, že k převodu podílu na nemovitostech došlo a nepoučily žalobce, aby upravil návrh tak, aby odpovídal převodu práv a povinností k nemovitostem, o které v řízení šlo. Tím se stěžovatel cítí být poškozen na svých právech a je toho názoru, že soud prvého stupně jej neměl zavazovat ke splnění povinností jestliže byl do řízení přibrán na základě nesprávných rozhodnutí obecných soudů.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, se k ústavní stížnosti věcně nevyjádřil a uvedl, že nemá k dispozici spis, neboť ten byl vyžádán oddělením stížností a právní pomoci Ministerstva spravedlnosti ČR a odeslán dne 28. 6. 2001.

K dotazu Ústavního soudu ministerstvo spravedlnosti dopisem ze dne 3. 8. 2001 sdělilo, že vyřizovalo podání stěžovatele a Ing. J.M. a přiložilo kopii jejich stížnosti ze dne 13. 5. 2001 a kopii odpovědi ministerstva ze dne 4. 7. 2001.

Ústavní soud až po urgenci obdržel vyžádaný spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , a po posouzení shromážděných podkladů pro rozhodnutí a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to z následujících důvodů.

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. Ústavní soud zjistil, že podáním ze dne 9. 11. 2000 vzal žalobce svůj návrh na zahájení řízení v plném rozsahu zpět. O návrhu rozhodl jmenovaný soud usnesením ze dne 29. 11. 2000, č.j. -627 tak, že řízení zastavil a žalobci mj. uložil zaplatit stěžovateli ve stanovené lhůtě náklady řízení ve výši 22.256,- Kč. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 18. 12. 2000 odvolání, o kterém dosud zřejmě nebylo rozhodnuto.

I když proti napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci poplatku není přípustný další opravný prostředek, z výše cit. ustanovení zákona vyplývá zásada, že Ústavní soud rozhoduje pouze o takových pravomocných rozhodnutích nebo jiných zásazích orgánů veřejné moci, které jsou, vzhledem ke své povaze, způsobilé zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Není sporu o tom, že rozhodnutí ve věcech soudních poplatků vydaná podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, takového zásahu sama o sobě schopná nejsou. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, kdo je povinen uhradit soudní poplatek, jaká je výše tohoto poplatku, jakož i podmínky pro případné osvobození od tohoto poplatku. O tom, zda a v jaké výši bude uhrazený poplatek vrácen, resp. uhrazen ve formě úhrady nákladů řízení, rozhoduje soud v rozhodnutí ve věci samé, zpravidla s ohledem na úspěch ve sporu. V daném případě vydáním konečného rozhodnutí ve věci bude rozhodnuto i ohledně nákladů řízení, a teprve poté může teoreticky přicházet v úvahu ústavní stížnost, budou-li k tomu ústavněprávní důvody. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl.d důsledně řídí principem subsidiarity.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj