Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 277/01

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2002 ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupené JUDr. M.H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2001, čj. -97, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 1. 2001, čj. -89, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v , větě první y ČR, , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a to zejména v tom směru, že nebylo zohledněno, že věcné břemeno k předmětným nemovitostem zřídil její manžel ve své závěti, a domáhá se proto z těchto, jakož i dalších, důvodů zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Vsetíně Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 9. 5. 2000, čj. -78, byla mimo jiné, a to pod bodem III výroku, schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle které pozůstalý syn V.P. převezme majetek v uvedeném výroku blíže označený s tím, že zřizuje stěžovatelce právo doživotního a bezplatného bydlení a užívání domu s pozemky a v rozsahu blíže uvedenými pod bodem b) usnesení. Stěžovatelka byla v tomto usnesení poučena o přípustnosti odvolání, nicméně prostřednictvím svého právního zástupce podala pouze návrh na vydání opravného usnesení, v němž by bylo zohledněno, že věcné břemeno vzniklo v daném případě na základě závěti, nikoli dohodou dědiců, a to v rozsahu odpovídajícím textu závěti. Okresní soud ve Vsetíně rozhodl již citovaným usnesením tak, že návrh stěžovatelky na vydání opravného usnesení zamítl. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že usnesení okresního soudu potvrdil, když v důvodech svého rozhodnutí poukázal zejména na tu skutečnost, že pokud stěžovatelka s usnesením o schválení dědické dohody nesouhlasila, měla možnost využít řádného opravného prostředku, totiž odvolání, sledovaného účelu však nemůže dosáhnout cestou vydání opravného usnesení, neboť zde chybí podmínky uvedené v ustanovení

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. O tento případ nepřípustnosti ústavní stížnosti jde i v projednávané věci, neboť, jak ostatně již konstatoval krajský soud, stěžovatelka měla proti usnesení okresního soudu z 9. 5. 2000 možnost podat odvolání, a tím posunout věc do roviny přístupné věcnému projednání, nicméně toto neučinila. Na tento nedostatek ostatně upozornil i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení z 28. 12. 2001, čj. -110, odmítajícím dovolání stěžovatelky pro jeho nepřípustnost, když konstatoval, že usnesení, která v projednávané věci byla stěžovatelkou napadena, nelze považovat za usnesení, kterým by soud rozhodoval ve věci samé.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. února 2002 JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj