Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 34/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2001, sp. zn. , a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. března 2001, sp. zn. , spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí, mimo ústní jednání dne 6. února 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne

21. května 2001 () a (podle odůvodnění ústavní stížnosti) též jemu předcházející rozsudek obecného soudu I. stupně (Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. března 2001 - -30) a tvrdil, že rozhodnutí obou obecných soudů spočívá na neúplně zjištěném skutkovém základě a na nesprávném právním posouzení a navíc "potlačuje právo účastníků na smluvní svobodu, (když) aplikuje smlouvu, která nikdy nebyla uzavřena.

S (blíže neodůvodněným) odkazem na , a d posléze navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zrušil a (věc) "vrátil se závazným pokynem soudu prvého stupně k dalšímu řízení a novému rozhodnutí" a také, aby "povolil odklad výkonu rozhodnutí touto stížností napadených".

Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.

Z tvrzení stěžovatele se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl mu doručen dne 28. června 2001, zatímco posuzovaná ústavní stížnost byla podle podacího razítka pošty svěřena k přepravě k Ústavnímu soudu dne 17. ledna 2002.

Ústavní stížnost lze však podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí

o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona); v posuzované věci zákonem stanovená lhůta počala dnem doručení rozsudku odvolacího soudu, tj. dnem 28. června 2001 a skončila dnem 27. srpna 2001.

Na tomto zjištění a závěru z něj plynoucím nic nemění skutečnost, že proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, o němž bylo dovolacím soudem rozhodnuto odmítavým výrokem [ ], neboť ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu lhůtu k podání ústavní stížnosti vůči rozhodnutí odvolacího soudu podané dovolání nestaví, a proto - v případech neúspěšných dovolání - její běh nelze odvíjet (počítat) ode dne doručení rozhodnutí dovolacího soudu.

Jestliže tedy stěžovatel ústavní stížnost podal ve lhůtě delší než stanoví zákon, založil tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.

O opožděné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Odmítavý výrok [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona] současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelem navržený odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jehož se toto usnesení Ústavního soudu dotýká.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. února 2002