Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 536/01

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M.D. a J.M., zastoupených JUDr. K.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2001, č.j. -18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2001 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2001, č.j. -18, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 10. 2000, č.j. ROPÚ 3849/00-Št. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo určeno, že stěžovatelé nejsou spoluvlastníky specifikovaných nemovitostí v k.ú. T., neboť zákonné podmínky pro restituci podle , ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny.

Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozsudkem a postupem jemu předcházejícími, bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na ochranu vlastnického práva zakotvené v , právo na soudní ochranu dle a právo na právní pomoc dle d ("Listina"), a právo na spravedlivý proces zakotvené v Omluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). V odůvodnění své stížnosti zrekapitulovali dosavadní průběh řízení a jeho výsledky a uvedli, že porušení svého práva na ochranu vlastnictví dle y, ve spojení s právem na soudní ochranu podle y, spatřují v tom, že podle těchto ustanovení je vlastnictví zaručeno, je mu poskytována soudní ochrana, ale jim byla odepřena. K zásahu do vlastnického práva jejich rodičů došlo již v roce 1953, kdy jim byla odebrána hospoda v T., stavebně oddělena od zbytku usedlosti a byla jim zamezena jakákoliv dispozice s objektem. Jsou toho názoru, že jejich nárok na vydání hospody je oprávněný. Tím, že Okresní pozemkový úřad a Krajský soud v Ostravě jejich nárok neuznaly, porušily jejich právo na soudní ochranu ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Právo na právní pomoc bylo porušeno tím, že v řízení před krajským soudem byl jednáno bez přítomnosti jejich právní zástupkyně a tudíž, jako osoby bez náležitého právního vzdělání, nemohli účinně hájit

své zájmy. Porušení práva na spravedlivý proces odůvodnili tvrzením, že Krajský soud v Ostravě nepřihlédl k jejich námitce ohledně provádění dokazování a hodnocení důkazů Okresním pozemkovým úřadem, zejména neprovedení navrhovaného důkazu geometrickým plánem. Nesprávnost hodnocení důkazů ze strany rozhodujících orgánů veřejné moci spatřují v jejich závěru, že hospoda byla převedena v roce 1957 na M.T. a M.K., v rámci převodu zemědělské usedlosti. Závěrem poukázali na nález ze dne 19. 11. 1996, ve věci

sp. zn.

, kde dle jejich přesvědčení Ústavní soud v obdobné situaci ústavní stížnost shledal důvodnou.

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že tvrzení stěžovatelů o zásahu do jejich ústavních práv nepovažuje za důvodné. K námitce zásahu do práva zakotveného v y poukázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu ohledně cit. článku (např. nález ve věci sp.zn.

,

), podle níž y chrání toliko vlastnické právo již konstituované, tedy existující, a nikoliv pouze tvrzený vlastnický nárok na ně. Spor o vlastnictví, jak je tomu i v případě restitučního nároku stěžovatelů, však předpisy ústavního práva chráněn není a ani chráněn být nemůže. Stejně tak není důvodné tvrzené porušení y. Stěžovatelé tohoto svého práva využili a soud o jejich návrhu rozhodl postupem dle části páté, hlavy třetí , při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě pátéy. Tvrzeným porušením cit. článku se stěžovatelé v podstatě domáhají, aby ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek jako soud čtvrté instance, což není jeho úkolem. K tvrzenému porušení práva na právní pomoc uvedl, že právní zástupkyně stěžovatelů byla řádně k jednání předvolána tak, aby měla dostatek času k přípravě. Protože měla doručení vykázáno a nepožádala o odročení jednání, nebylo důvodu, aby ve věci nemohlo být jednáno. Stěžovatelé se mýlí, domnívají-li se, že v jejich věci se jednalo o řízení, pro které je stanoveno obligatorní zastoupení ve smyslu , když pro řízení o přezkoumání nepravomocných rozhodnutí, což je také případ rozhodnutí pozemkového úřadu, je použití cit. ustanovení vyloučeno ( ). Z uvedených důvodů navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

O.Ú. - okresní pozemkový úřad, jako vedlejší účastník, se k ústavní stížnosti nevyjádřil a plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 4. 10. 2000.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. a správní spis O.Ú. - okresního pozemkového úřadu, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené, je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z důvodů, jejichž podstatnou část již uvedl Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti a jež i konstantní judikatuře Ústavního soudu.

Ve skutečnosti, že výsledek restitučního sporu je pro stěžovatele nepříznivý, nelze bez dalšího spatřovat zásah do ústavních práv stěžovatelů na spravedlivý proces zakotvených v y a Úmluvy. Stěžovatelům toto právo nebylo odepřeno a Ústavní soud neshledal, a stěžovatelé ani neuvedli žádné závažné skutečnosti prokazující opak. Argumentace stěžovatelů o zásahu do práva na právní pomoc zakotveného v y je zcela neakceptovatelná za stavu, kdy z č.l. 13 a 16 vyžádaného spisu krajského soudu evidentně plyne, že právní zástupkyně stěžovatelů byla řádně předvolána k jednání na den 6. 6. 2001. Vyjádření Ústavního soudu k námitce zásahu Důvod neprovedení důkazu geometrickým plánem

do práva zakotveného v y by bylo opakováním výše uvedeného vyjádření Krajského soudu v Ostravě, a proto ústavní soud na ně odkazuje.

logicky vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelů se závěry pozemkového úřadu a krajského soudu a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před nimi a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Poukaz na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

je nepřípadný, neboť skutkové okolnosti této věci byly zcela odlišné od věci stěžovatelů. Z těchto důvodů jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatelů o zásahu do jejích ústavních práv jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné

V Brně dne 21. ledna 2002 JUDr. Eva Zarembová