Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 710/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní JUDr. K.T., proti rozhodnutí FŘ ze dne 23. 11. 2001, č.j. 5231/2001/FŘ 140 a výzvě F.ú. ze dne 26. 2. 2001, č.j. 32485/01/291960/2129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí FŘ ze dne 23. 11. 2001, č.j. 5231/2001/FŘ 140, kterým bylo podle písm h) , o správě daní a poplatků ("daňový řád"), pravomocně zastaveno řízení ve věci reklamace podané stěžovatelkou proti výzvě k podání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí F.ú. ze dne 26. 2. 2001, č.j. 32485/01/291960/2129. Současně navrhla zrušit i tuto výzvu a dále nařídit F.ú., aby zastavil řízení ve věci daně z převodu nemovitostí.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím FŘ, proti němuž nelze podat řádný opravný prostředek ani správní žalobu, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"), neboť je toho názoru, že výzvou správního orgánu jí byla uložena povinnost, která nemá oporu v zákoně, tj. povinnost zaplatit daň.

Ústavní soud po posouzení shromážděných podkladů pro rozhodnutí a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva poskytuje a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to z následujících důvodů.

I když proti napadenému rozhodnutí FŘ není přípustný řádný opravný prostředek, z výše cit. ustanovení zákona vyplývá zásada, že Ústavní soud rozhoduje pouze o takových pravomocných rozhodnutích nebo jiných zásazích orgánů veřejné moci, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Není sporu o tom, že výzva k podání daňového přiznání dle § 40 odst. 1 daňového řádu, ani pravomocné rozhodnutí o zastavení řízení ve věci reklamace proti postupu správce daně takového zásahu sama o sobě schopná nejsou. V daném případě stěžovatelka bude mít po vydání konečného rozhodnutí ve věci k dispozici opravné prostředky a teprve až po jejich vyčerpání bude mít možnost obrátit se případně ústavní stížností na Ústavní soud budou-li k tomu ústavněprávní důvody. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl. d důsledně řídí principem subsidiarity.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, aniž by požadoval odstranění vady podání spočívající v nedostatku právního zastoupení stěžovatelky.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj