Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39733.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 443/01
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti P.I., zastoupeného JUDr. I.D., proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, č.j. 30 C 40/2001 -32, ze dne 9. 5. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel podal dne 20. 7. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2001. Návrh směřoval proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, č.j. 30 C 40/2001 -32, ze dne 9. 5. 2001, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Policie ČR, č.j. PJC-1342/ZŘ-DP-2000, ze dne 11. 12. 2000, jímž bylo zamítnuto odvolání navrhovatele proti rozhodnutí Policie ČR, č.j. ORTA-872/DS-2000, ze dne 30. 10. 2000. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo rozhodnuto o dopravním přestupku a navrhovateli uložena sankce. Podle názoru navrhovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 30 C 40/2001 vedený, u Okresního soudu v Českých Budějovicích. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel u označeného soudu podal správní žalobu proti rozhodnutím správních orgánů - Policie ČR. Rozhodnutím ODI, č.j. ORTA-872/DS-2000, ze dne 30. 10. 2000, byl totiž navrhovatel uznán vinným z dopravního přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přestupcích "), a to pro porušení § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 12/1997 Sb. , o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a § 5 odst. 1 písm. a) , § 6 odst. 1 a § 19 odst. 1 vyhlášky FMV č. 99/1989 Sb. , o pravidlech silničního provozu, ve znění pozdějších předpisů. Za uvedený dopravní přestupek byla navrhovateli uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč a vysloven zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců. Porušení uvedených ustanovení spatřoval ODI v tom, že při odbočení vlevo navrhovatel, jedoucí na motocyklu, řádně nesledoval situaci v silničním provozu a počal odbočovat v době, kdy již byl předjížděn dalším vozidlem, motocykl navrhovatele nesplňoval podmínky k provozu na pozemních komunikacích a navrhovatel neměl předepsané chrániče očí.
K odvolání navrhovatele rozhodoval DI, který rozhodnutím, č.j. PJC-1342/ZŘ-DP-2000, ze dne 11. 12. 2000, odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí orgánu I. stupně. V odůvodnění uvedl, že podle § 19 odst. 1 pravidel silničního provozu nesmí řidič při odbočování kromě jiných povinností ohrozit řidiče jedoucí za ním. Pojem neohrozit podle § 2 odst. 14 pravidel silničního provozu znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníkovi silničního provozu nevzniklo žádné nebezpečí, a to bez jakýchkoliv dalších podmínek. Z provedených důkazů je zřejmé, uvedl odvolací orgán, že navrhovatel dopravní nehodu zavinil, a proto uložená sankce je v souladu se zákonem. Dále se odvolací orgán vyjádřil i k přiměřenosti uložené sankce.
Na základě podané žaloby se přezkoumáním napadených správních rozhodnutí zabýval Okresní soud v Českých Budějovicích. Po provedeném ústním jednání pak rozsudkem, č.j. 30 C 40/2001 -32, ze dne 9. 5. 2001, žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nejdříve se zabýval námitkou, zda správní orgán pochybil při zjišťování skutkového stavu v naznačených směrech. Konstatoval, že svědecká výpověď označeného svědka byla provedena, avšak její význam pro posouzení skutkového stavu není podstatný, dále konstatoval, že provedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem vzhledem k ostatním důkazům by bylo nadbytečné. Okresní soud přezkoumal i namítaný rozpor ve výpovědích účastníků dopravní nehody. Ve vztahu k těmto námitkám Okresní soud v Českých Budějovicích pak uzavřel, že správní orgán se dostatečně věnoval skutkovým zjištěním tak, jak mu ukládá příslušné ustanovení správního řádu . Dále soud konstatoval, že při hodnocení důkazů postupoval správní orgán objektivně, když nebyly opomenuty žádné podstatné důkazy. Jejich nepřesné vymezení v rozhodnutí orgánu I. stupně bylo napraveno odvolacím orgánem. Přijatý závěr byl potom vyvozen z komplexu všech skutkových zjištění. Dále soud uvedl, že při výkladu pojmu "neohrozit" vycházel správní orgán z § 2 odst. 13 vyhlášky o pravidlech silničního provozu, z něhož odvodil, že si má řidič počínat tak, aby jinému účastníku silničního provozu nevzniklo žádné nebezpečí, a to bez dalších podmínek. Okresní soud konstatoval, že uvedená interpretace je v rámci smyslu zákonného ustanovení a nejsou tak překročeny meze správního uvážení. Uzavřel, že správní řízení proběhlo v souladu se správním řádem , podklad pro napadené rozhodnutí byl dostatečný a závěr správního orgánu o porušení pravidel silničního provozu navrhovatelem je v souladu s příslušnými ustanoveními zákona a prováděcího předpisu.
Proti rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích i oběma správním rozhodnutím podal navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listin y. Porušení uvedeného základního práva spatřoval navrhovatel v tom, že soud dostatečně neodůvodnil své rozhodnutí, není zde dostatečně vyložená a zdůvodněná právní argumentace a rozhodnutí nereaguje na právní závěry obsažené v podané žalobě. Dále navrhovatel věcně odůvodňoval svůj názor na plnění povinnosti při bezpečném odbočování a nesouhlasil s názorem soudu, že správní orgán nepřekročil meze správního uvážení. Žádal, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil všechna napadená rozhodnutí.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Okresní soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že považuje podaný návrh za nedůvodný. Při rozhodování vycházel z platných právních předpisů s tím, že řízení před ním bylo vedeno v souladu s platným občanským soudním řádem . Dále pak Okresní soud plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Vzhledem k uvedenému vyjádření pak navrhl, aby Ústavní soud podaný návrh zcela zamítl.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatel se dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Jádrem ústavní stížnosti je polemika navrhovatele s hodnocením skutkového stavu tak, jak byl zjištěn ve správním řízení a přezkoumán v řízení soudním, když sám navrhovatel žádné další důkazy nenavrhoval. Dále polemizoval s právními závěry, které byly ze zjištěného skutkového stavu vyvozeny. Ústavní soud v takových situací již opakovaně judikuje, že samotný nesouhlas s právními závěry, resp. s hodnocením zjištěného skutkového stavu nelze považovat za odůvodněné tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces, jestliže právní závěry obecného soudu, event. správního orgánu byly vytvořeny na základě postupu stanoveného příslušnými ustanoveními jak správního řádu , tak i občanského soudního řádu . Ústavní soud také již jednoznačně rozhodl, že nelze přezkoumávat proces hodnocení důkazů, pokud v tomto případě správní orgány postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu . Okresní soud ve smyslu občanského soudního řádu pak na základě podané žaloby přezkoumával zákonnost napadeného správního rozhodnutí na základě v žalobě uvedených žalobních důvodů. Při této přezkumné činnosti je soud vázán žalobními důvody a nemůže napadené rozhodnutí přezkoumávat z jiných důvodů, než které byly uvedeny. Ústavní soud při zkoumání postupu soudu v předmětném řízení dospěl k závěru, že soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a v odůvodnění svého rozhodnutí se zabýval všemi námitkami v žalobě obsaženými. Přitom neshledal, že by mezi nepochybně zjištěným skutkovým stavem a jeho právním hodnocením došlo k rozporu, který by dosáhl takového rozsahu, aby umožnil Ústavnímu soudu ingerovat do rozhodnutí soudu obecného. Vzhledem k těmto konstatováním pak Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebylo porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listin y.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zcela neopodstatněný.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu