Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 338/01

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky PhDr. D.N., zastoupené H.D., proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. , -1074, ze dne 9. 3. 2001, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. -1024, ze dne 4. 1. 2001, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Osobním podáním ze dne 1. 6. 2001 předložila navrhovatelka Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. , -1074, ze dne 9. 3. 2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. -1010, ze dne 6. 12. 2000 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. -1024, ze dne 4. 1. 2001. Napadenými usneseními byla podle názoru navrhovatelky porušena ustanovení , 38 odst. 2 d (dále jen " ") a ustanovení , 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Obvodního soudu pro Prahu 3. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka je účastníkem řízení, v němž je projednávána a rozhodována úprava vztahů k nezletilým dětem navrhovatelky a jejího rozvedeného manžela na dobu po rozvodu jejich manželství. O úpravě rodičovské odpovědnosti bylo rozhodnuto rozsudkem označeného soudu, č.j. -719, ze dne 29. 6. 1999 tak, že obě nezletilé děti byly svěřeny do střídavé výchovy obou rodičů se vzájemně upravenými právy a povinnostmi. Ze spisového materiálu Ústavní soud dále zjistil, že tato úprava není realizována a v průběhu doby stále probíhá jednání o další úpravu těchto vztahů na základě jednotlivých návrhů rodičů na vydání předběžného opatření o úpravě vztahů a v současné době probíhá jednání o nové úpravě těchto vztahů na základě návrhu podaného orgánem péče o dítě, který byl ustanoven opatrovníkem pro řízení.

Podaný návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. , -1074, ze dne 9. 3. 2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. -1010, ze dne 6. 12. 2000 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. -1024, ze dne 4. 1. 2001. Usnesením soudu I. stupně ze dne 6. 12. 2000 byla ustanovena MčP. opatrovníkem nezletilých dětí a usnesením tohoto soudu ze dne 4. 1. 2001 byl zamítnut návrh otce na vydání předběžného opatření o svěření nezletilých dětí jeho výchovy a určení výživného matce a návrh matky na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé dcery do její výchovy a na předběžné opatření o určení, že nezletilý syn bude pokračovat ve školní docházce v dané škole. Městský soud v Praze o obou těchto usneseních rozhodl usnesením, č.j. , -1074, ze dne 9. 3. 2001 tak, že obě tato usnesení potvrdil.

Navrhovatelka namítala, že těmito usneseními byla porušena především ustanovení Úmluvy o právech dítěte, protože obecné soudy nerespektují zásadu odpovědnosti rodičů při výchově a usměrňování svých dětí, zásadu neoddělení dítěte od svých rodičů pro jejich vůli a právo dětí udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči.

Dále navrhovatelka vytýkala obecným soudům, že nebylo do doby podání ústavní stížnosti rozhodnuto o jejím návrhu na vyloučení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3, která ve věci rozhoduje, přičemž námitka byla vznesena již 4. 8. 2000. Nerozhodnutím o této námitce porušily obecné soudy ustanovení y.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka se dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že navrhovatelka námitku podjatosti soudkyně soudu I. stupně vznesla po rozhodnutí soudu I. stupně usnesením, č.j. -894, ze dne 2. 8. 2000, kterým byl zamítnut dřívější návrh na vydání předběžného opatření. Dále Ústavní soud ze spisu zjistil, že Městský soud v Praze jako soud odvolací při projednávání odvolání proti tomuto usnesení současně posuzoval i námitku podjatosti a usnesením, č.j. , -1001, ze dne 14. 11. 2000, o této námitce také rozhodl a v odůvodnění rozhodnutí tuto skutečnost uvedl. Navrhovatelka namítala, že o podjatosti je soud vyššího stupně povinen rozhodnout usnesením tak, že ve výroku bude výslovně uvedeno, že soudce není podjatý. K této námitce Ústavní soud připomíná, že především námitka byla podána až poté, co soud I. stupně vydal rozhodnutí (usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření), nebyla vznesena v průběhu řízení o podaném návrhu. Je běžnou rozhodovací praxí, že v takovém případě, tj. pokud je námitka vznesena po rozhodnutí soudu I. stupně, je soudem vyššího stupně posuzována ve smyslu (dále jen " ") v senátě při projednávání odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně a také senát o této námitce rozhodne tak, že pod tímto úhlem posuzuje napadené rozhodnutí. Výrokem odvolacího soudu o tom, že napadené rozhodnutí se potvrzuje, je zároveň rozhodnuto i o námitce podjatosti tak, že soudce není podjatý. V opačném případě by odvolací soud za předpokladu, že rozhodoval vyloučený soudce, musel napadené rozhodnutí zrušit. Samostatným rozhodnutím pak rozhoduje soud vyššího stupně o námitce podjatosti v případě, že tato námitka je vznesena v průběhu řízení před soudem I. stupně. V takovém případě musí být věc postoupena soudu vyššího stupně, který rozhodne usnesením o námitce podjatosti a teprve po tomto rozhodnutí může dále probíhat řízení, v němž byla námitka vznesena. Ústavní soud vzhledem ke zjištění, že Městský soud v Praze o podané námitce podjatosti rozhodl spolu s rozhodováním o odvolání, což jednoznačně vyplývá ze spisu (č.l. 1004), dospěl k závěru, že tímto postupem nebylo porušeno právo navrhovatelky na spravedlivý proces.

Pokud jde o námitky navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. , -1074, ze dne 9. 3. 2001 a předcházejícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, zde Ústavní soud s poukazem na skutečnost, že se jednalo o rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a ve věci nyní probíhá řízení o úpravě vztahů rodičů k nezletilým dětem na základě návrhu orgánu péče o dítě, konstatuje, že ústavní stížnost je podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") nepřípustná. Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Jak bylo uvedeno, napadená rozhodnutí se týkala zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a probíhá řízení ve věci samé, v němž bude rozhodnuto o svěření dětí do výchovy. Teprve pravomocným ukončením tohoto řízení budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva dítěte i rodičů poskytuje.

Vzhledem k těmto závěrům nezbylo Ústavním soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve vztahu k námitce podjatosti soudkyně soudu I. stupně podle , odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněny. Návrh směřující vůči shora označeným usnesením Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 pak Ústavní soud odmítl podle citovaného zákona jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu