Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 446/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) B. M., 2) I. M. a 3) V. M., všech zastoupených JUDr. L. C., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2001, čj. - 29,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Klatovech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 4. 2000, čj. PÚ 6031/92/3, 6498/92, v němž správní orgán rozhodl podle , ve znění pozdějších předpisů, tak, že se nevydávají do vlastnictví I. M. id. 1/2, B. M. id. 1/4, V. M. id. 1/4 nemovitostí v PK: díl "a" o výměře 0,4068 ha, parc. díl "a1" o výměře 0,1232 ha, parc. díl "b" o výměře 0,0010 ha, z p. celkem 0,5310 a parc. díl "e" o výměře 0,0231, vše v katastrálním území H., obec H. Dále rozhodl, že za nevydávané nemovitosti nepřísluší náhrada.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti v podstatě opakují argumentaci uplatněnou v opravném prostředku proti rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, kterou se Městský soud v Praze v rámci přezkumného řízení ve svém rozhodnutí zabýval a náležitě se s ní vypořádal. Mají za to, že Městský soud v Praze pochybil při právním hodnocení věci, když se ztotožnil s rozhodnutím správního orgánu, že v řízení nebyly prokázány nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání kupních smluv, na jejímž základě přešly nemovitosti právního předchůdce stěžovatelů na stát. Jsou toho názoru, že předmětné pozemky nebyly vyvlastňovány, nýbrž byly protiprávně a bez souhlasu původního vlastníka zastavěny, a teprve poté byl vlastník nátlakem a tíživými okolnostmi donucen pozemky prodat, nadto bez vyplacení kupní ceny. Stěžovatelé se domnívají, že napadeným rozsudkem byl porušen článek 36 a násl.d, článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 90y ČR, jakož i článek 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména tím, že Městský soud v Praze provedl dokazování a výklad v extrémním rozporu s ustanovením

Ústavní soud musí nejprve konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím soudu nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud se ve svém rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelů zaměřil na ústavněprávní stránku věci, tedy na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2001, čj. - 29, a na otázku, zda byla porušena práva stěžovatelů ve smysluy ČR ad.

Z obsahu spisu Okresního úřadu v Klatovech, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 6031/92/3, 6498/92, Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze na základě podaného opravného prostředku přezkoumal podle ustanovení , a zákona o půdě zákonnost napadeného rozhodnutí Okresního úřadu v Klatovech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 4. 2000, čj. PÚ 6031/92/3, 6498/92, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že opravný prostředek není opodstatněný. Vycházel ze zjištění správního orgánu, že právní předchůdce oprávněných osob, J. M., uzavřel dne 24. 10. 1957 kupní smlouvu, kterou prodal čs. státu - Ministerstvu národní obrany, zastoupenému Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou v Plzni, pozemek v H. o výměře 10 m2 za smluvenou kupní cenu, která měla být prodávajícímu proplacena v hotovosti, podle tehdy platných předpisů do třiceti dnů od schválení smlouvy Velitelstvím 1. vojenského okruhu, což se uskutečnilo dne 11. 11. 1957. Dne 15. 12. 1957 J. M. uzavřel další kupní smlouvu, vedenou pod č. d. 263/58, kterou čs. státu - Místnímu národnímu výboru v H. prodal pro uskutečnění investiční bytové výstavby části pozemků, uvedené stejně jako ve smlouvě ze dne 24. 10. 1957 v geometrickém plánu, a to část pozemku - role - označená písmenem - a - ve výměře 4 068 m2, část pozemku - role - označená písmenem - a1 - ve výměře 1 232 m2, část pozemku - role - označená písmenem - c - ve výměře 321 m2, za smluvenou kupní cenu, která měla být prodávajícímu proplacena podle tehdy platných předpisů do třiceti dnů ode dne schválení smlouvy na bezúročný účet u S. Ke schválení smlouvy došlo odborem pro místní hospodářství rady Okresního národního výboru v H. dne 15. 12. 1957. Ve schvalovací doložce bylo uvedeno, že na pozemcích již byla provedena bytová výstavba rodinných domků a že při uzavření smlouvy byly splněny podmínky pro vyvlastnění pozemků.

Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí zaujal stanovisko, že na pozemky PK díl "a", díl "a1" a díl "b", které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 15. 12. 1957, kde byla v době uzavření kupní smlouvy provedena bytová výstavba rodinných domků, nedopadá zákon o půdě, a pozemkový úřad proto nemohl postupem podle zákona o půdě tyto pozemky vydat. Pro případ, že by pozemek dle PK díl "e" v době uzavření kupní smlouvy ze dne 24. 10. 1957 zastavěn nebyl, a na restituci tohoto pozemku by zákon o půdě dopadal, Městský soud v Praze dodal, že by nebyly splněny podmínky ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě a nebyl by dán restituční titul. Poukázal na závěr znaleckého posudku ing. V. ze dne 23. 12. 1999, ze kterého vyplývá, že kupní ceny byly v obou kupních smlouvách stanoveny na základě tehdy platných cenových předpisů a ve správné výši. Nejednalo by se tedy o kupní smlouvy uzavřené za nápadně nevýhodných podmínek. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že v této souvislosti je proto nerozhodné, zda kupní smlouva byla uzavřena v tísni, neboť obě podmínky stanovené v ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě musí být splněny současně. Městský soud v Praze v rámci přezkumného řízení vyslovil, že pozemky, na něž byl oprávněnými osobami uplatněn nárok podle zákona o půdě, nebyly ke dni odnětí vlastnického práva půdou ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona o půdě, rozhodnutí správního orgánu ze dne 14. 4. 2000 bylo vydáno v souladu se zákonem, proto je jako věcně správné potvrdil.

Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2001, čj. - 29, dospěl k závěru, že soud, který přezkoumával rozhodnutí správního orgánu, postupoval v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v d. Svůj postup řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Má za to, že skutková zjištění v předmětné věci jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. Ústavní soud zaujal shodné stanovisko, které vyslovil ve svém rozhodnutí Městský soud v Praze, že pro použití ustanovení zákona o půdě, jako převzetí nemovitosti bez právního důvodu, v tomto případě nebyly důvody, když mezi původním vlastníkem a čs. státem byly uzavřeny kupní smlouvy a na tento případ zákon pamatuje zvláštním ustanovením vymezeným v .

Ústavní soud proto shodně s názorem Městského soudu v Praze musel konstatovat, že pokud byla namítána absolutní neplatnost obou kupních smluv, příslušným k projednávání je obecný soud, u kterého by musela být podána příslušná žaloba. Poněvadž nebylo shledáno porušení ve stížnosti namítaných ústavních práv, Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2002 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu