Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 719/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J.V., zastoupeného JUDr. F.Ř., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000, č.j. -33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 14. 12. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000, č.j. -33, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 11. 1999, č.j. -18. Posledně uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal po žalované A., náhrady mzdy (§ 61 a násl. z.p.) ve výši 115.062,- Kč, z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele. Žaloba byla zamítnuta zejména z toho důvodu, že jak bylo v řízení zjištěno, stěžovatel ve stanovené lhůtě neuplatnil u soudu žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí.

Stěžovatel uvedl, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000 napadl dovoláním, které bylo jako nepřípustné odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2001, č.j. -46. Stěžovatel je toho názoru, že pokud dovolání bylo podáno dne 9. 8. 2000, bylo učiněno v době, kdy ještě neplatila novela , účinná od 1. 1. 2001 a tedy bylo přípustné podle , c) a d) , ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Stěžovatel dále tvrdí, že rozsudky obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v d ("Listina"), princip rovnosti účastníků v řízení dle y a právo na soudní ochranu zakotvené v y. Konstatoval obsah žalobních bodů a obecným soudům vytkl, že jeho žalobu měly posuzovat jako žalobu na neplatnost výpovědi z pracovního poměru, a že jej předseda senátu měl podle vyzvat k opravě nebo doplnění podání.

Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení ( zákona). Pokud v daném případě stěžovatel ústavní stížností napadl jen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000 a nikoliv též usnesení dovolacího soudu ze dne 9. 8. 2000, jedná se o návrh podaný zjevně opožděně. Šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti stanovená v ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y). Za této situace by mohl stěžovatel ve stanovené lhůtě napadnout pouze usnesení dovolacího soudu. Toto usnesení však dle názoru Ústavního soudu zcela obstojí, neboť stěžovatelem podané dovolání bylo evidentně nepřípustné (viz , ve znění platném do 31. 12. 2000). Stěžovatel se mýlí pokud se domnívá, že jím podané dovolání bylo přípustné dle , c), d) , ve znění platném do 31. 12. 2000. Cit. ustanovení obsahuje důvody, pro které lze dovolání podat, nikoliv však podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj