Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 320/99

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. J., zastoupeného JUDr. K. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze, čj. -123, ze dne 15. 4. 1999, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 7. 1998, čj. -97, jímž byla zamítnuta jeho žaloba o vyplacení podílu na majetku ve výši 1,985.416,- Kč v souvislosti s jeho vystoupením ze sdružení, uzavřeného na základě smlouvy o sdružení dle ustanovení a násl. .

V ústavní stížnosti namítá, že bylo rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, vyjadřuje nesouhlas s právními závěry obecných soudů, zejména poukazuje na to, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování důkladnějšího znaleckého posudku, a s ohledem na zaujatost stávajícího znalce vůči jeho osobě i na zpracování nového posudku znalcem jiným. Nesouhlasí s tím, že nevyhověl požadavkům ustanovení , a mělo být v jeho zájmu, aby před podáním žaloby požádal soud o uložení povinnosti žalovanému zpřístupnit veškeré účetnictví. Je přesvědčen, že ze strany soudu mu nebyla poskytnuta spravedlivá ochrana a naopak byl zvýhodněn druhý účastník řízení.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl obdobnou argumentaci jako v odůvodnění svého rozhodnutí.

Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. , Ústavnímu soudu doručenému dne 21. 12. 2001, Ústavní soud ověřil, že krajský soud ve výroku rozhodnutí nevyhověl návrhu stěžovatele na vyslovení přípustnosti dovolání, který rozhodnutí o vypořádání majetku získaného výkonem společné činnosti podle považoval za otázku zásadního právního významu.

Z předloženého spisu pak bylo zjištěno, že ve věci bylo podáno dovolání dle , avšak dovolací řízení bylo usnesením Okresního soudu Praha-západ, čj. -148, ze dne 22. 3. 2001, dle zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel přes výzvu soudu nezaplatil ani v dodatečně stanovené lhůtě soudní poplatek z návrhu na dovolání. Toto rozhodnutí, doručené právnímu zástupci stěžovatele dne 10. 10. 2001, nabylo právní moci dne 1. 12. 2001, aniž by proti němu v souladu s uvedeným poučením bylo podáno odvolání.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatel si svým procesním postupem vytvořil prostor pro možnost podat dovolání využitím ustanovení , ve znění platném do novely provedené (dále jen ).

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání......, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se však nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ze stávající konstantní judikatury Ústavního soudu (např.

,

IV.ÚS 93/98

,

IV.ÚS 9/97

) vyplývá, že o nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva může jít zpravidla i tam, kde ústavněprávní argumentace je obsahově shodná s argumentací, kterou stěžovatel uplatnil před obecnými soudy a kterou cíleně hodlal předestřít i dovolacímu soudu, pro což si svým procesním postupem před odvolacím soudem vytvořil prostor.

V projednávaném případě stěžovatel, který postupoval právě uvedeným způsobem a návrh na připuštění dovolání podáním ze dne 7. 6. 1999 u okresního soudu uplatnil, přičemž argumenty, kterými podložil již návrh na vyslovení přípustnosti dovolání u krajského soudu a posléze jimi odůvodnil i uplatněné dovolání, jsou v podstatě identické s argumenty uváděnými v ústavní stížnosti, však již svého práva, podat dovolání, způsobilého projednání Nejvyšším soudem ČR, důsledně nevyužil, když dovolání ve smyslu ustanovení sice podal, avšak vlastním zaviněním způsobil, že dovolací řízení muselo být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, a věc tak nemohla být fakticky projednána.

Uvedenou situaci, způsobenou vlastní liknavostí stěžovatele, nelze řešit prostřednictvím ústavní stížnosti, která má pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních řádných opravných prostředků určených k ochraně práv stěžovatele.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a ústavní stížnost pak podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, jako nepřípustnou odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2002

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj