Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 661/01

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky E.P., zastoupené JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2001, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR s tím, že zamítnutím stížnosti pro porušení zákona podané v její trestní věci ministrem spravedlnosti se cítí dotčena na svých právech, zakotvených v d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Uvedla, že v uvedeném řízení před Nejvyšším soudem ČR jí nebylo umožněno k věci se vyjádřit a vytvořit tak podmínky pro skutečně objektivní posouzení postupu soudů, konečně pak bylo rozhodnuto v neveřejném jednání, kterým jí byla upřena účast.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti v trestní věci vedené proti stěžovatelce, zásah do práv, kterých se tato v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud učinil své rozhodnutí po přezkoumání důvodů podané stížnosti v neveřejném zasedání, jak umožňuje § 268 odst. 1 a § 274 věta třetí trestního řádu, přičemž v usnesení podrobně odůvodnil proč ve stížnosti jednotlivě vytýkaná porušení zákona neshledal opodstatněnými.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2002