Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 643/01

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele F.T., zastoupeného JUDr. Z.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2001, sp. zn.

, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. května 2000, č. j. -240, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení právní závěry soudů jsou v nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, a proto nelze s jistotou určit, ze kterých důkazů vychází a proč zrovna o tyto svůj závěr o vině opírají. Uvedl, že se rozhodnutími soudů cítí dotčen na právech, zakotvených v a y, v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2001, sp. zn. , zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Z odůvodnění rozhodnutí lze konstatovat, že označený soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu, se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání se vypořádal a podrobně také uvedl, proč dospěl k přesvědčení, že soud I. stupně provedl dostatečný rozsah dokazování, důkazy správně zhodnotil, dovodil z nich odpovídající skutková zjištění, a tedy postupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu. Z těchto důvodů lze na vyčerpávající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2002