Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 355/01

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupené JUDr. L. H., proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 3. 2001, č. j. -283 , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se svou ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2001, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu v Brně, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1999, č. j. -240, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v její právní věci o vyklizení bytu a dalších prostor v jejím rodinném domě Nejvyšší soud České republiky napadeným rozsudkem porušil základní ústavní právo a zákon, když pouze vlastním uvážením se snaží nově založit dosud neexistující právo a pak v jeho důsledku eliminovat dispoziční právo vlastníka. Nejvyšší soud České republiky totiž dovodil, že bývalému manželovi stěžovatelky přísluší v případě povinnosti vyklidit byt a suterénní místnost v rodinném domě, jehož id. 1/2 byla v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přikázána do vlastnictví stěžovatelky, právo na přidělení náhradního bytu, který musí vyhovovat požadavkům stanoveným v větě druhé .

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud České republiky rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1999, č. j. -240, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ústavní soud je při svém rozhodování podle y ČR vázán pravidly řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii. V zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

V dané věci Nejvyšší soud České republiky podle věty první věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Z pohledu ustanovení , o Ústavním soudu, tak věc nebyla doposud pravomocně skončena, řízení dále pokračuje a v dané fázi řízení jsou stěžovatelce k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení a odst. l písm. e) , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl pro její nepřípustnost.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. 1. 2002

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu