Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 702/01

Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.H., zastoupené JUDr. J.H., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [, , , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojila stěžovatelka proti jinému zásahu veřejné moci, kterého se měl F.ú., jako správce daně z příjmů obyvatelstva, dopustit tím, že nevydal rozhodnutí, jímž by ověřil neplatnost rozhodnutí (platebního výměru č. 87/913 na daň z příjmů obyvatelstva za rok 1991 čj. 73475/97/390913/7633 a dodatečného platebního výměru č. 88/913 na daň z příjmů obyvatelstva za rok 1992 čj. 73540/97/390913/7633, oba zde dne 8. 9. 1997).

Stěžovatelka tvrdila, že shora uvedené platební výměry jsou ze zákona neplatné (ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o správě daní a poplatků), neboť v jejich výroku absentuje uvedení hmotněprávních a procesněprávních předpisů, dle nichž bylo rozhodováno [ zákona

o správě daní a poplatků].

Neplatnost těchto rozhodnutí neosvědčil ani odvolací orgán (FŘ), které přezkoumávalo uvedená rozhodnutí v odvolacím řízení, i když tak podle § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků učinit mělo, příp. mělo tuto povinnost uložit správci daně I. stupně.

Podáním ze dne 12. září 2001 se stěžovatelka domáhala u F.ú. vydání ověření neplatnosti obou rozhodnutí. Sdělením ze dne 5. října 2001 F.ú. ve věci podané žádosti o osvědčení neplatnosti rozhodnutí vyrozuměl stěžovatelku, že není důvod zahájit řízení o osvědčení jejich neplatnosti.

Jednání finančního úřadu (tj. nevydání rozhodnutí osvědčující neplatnost platebních výměrů) pak, podle názoru stěžovatelky, porušuje její právo zakotvené v a d.

Závěrem svého podání stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zakázal finančnímu úřadu pokračovat v porušování základních práv a svobod, vyplývajících ze shora uvedených článků, a přikázal uvedenému finančnímu úřadu, aby vydal rozhodnutí, osvědčující neplatnost platebních výměrů, jak jsou vpředu označeny.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Zákon o správě daní a poplatků klade na daňová rozhodnutí jiné formální nároky, než ostatní procesní předpisy (, meritorní rozhodnutí dle a trestního řádu, apod.). Především pak tato rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění, nestanoví-li zákon jinak (§ 32 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků). Platební výměr č. 87/913 na daň z příjmů obyvatelstva za rok 1991 (73475/97/390913/7633) byl vydán podle

§ 46 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků; dodatečný platební výměr č. 88/913 na daň z příjmů obyvatelstva za rok 1992 (73540/97/390913/7633) byl vydán podle § 46 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, jak je ostatně patrno z jejich výroku na rubu rozhodnutí, a tyto rozhodnutí není třeba odůvodňovat. Výrok, jako obligatorní součást těchto rozhodnutí, počíná předpisem vyměřené daně a končí před poučením správce daně o opravných prostředcích. Ve výroku na rubu rozhodnutí je u obou rozhodnutí mimo ustanovení procesního předpisu - zákona o správě daní a poplatků - jak již bylo zmíněno, uveden hmotněprávní předpis, na jehož podkladě byla daň předepsána - , o dani z příjmů obyvatelstva, v platném znění. Tvrzení stěžovatelky, že tato rozhodnutí neobsahují ve výroku, podle jakých právních předpisů bylo rozhodováno, není proto důvodné, a již proto nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky, tedy namítanému porušení a d.

Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu ve věci je z důvodu odlišných skutkových okolností zde řešených nepatřičný, neboť v této věci dodatečný platební výměr postrádal jakýkoliv odkaz na hmotněprávní předpis.

Ústavní stížnost stěžovatelky byla z tohoto důvodu posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná neopodstatněnost je dána samotnou povahou stížnostních důvodů. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. ledna 2002