Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 557/01

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným M.K., zast. JUDr. J.K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 19. 7. 2001, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podané k Ústavnímu soudu dne 19. 9. 2001 se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 19. 7. 2001. Označeným usnesením byla zamítnuta jeho stížnost, kterou napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. -1088, ze dne 25. 6. 2001, když tímto usnesením byla zamítnuta podle § 72 odst. 2 trestního řádu (dále tr.ř.) žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu. Vydáním obou uvedených rozhodnutí mělo být porušeno ústavní právo navrhovatele na osobní svobodu, zaručené mu , 2 a 5d (dále).

Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. plyne, že navrhovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2000, když byla shledána existence vazebních důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b), c) tr.ř. KSZ, byla dne 8. 1. 2001 podána obžaloba, která vinila navrhovatele ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona (dále tr. zák.), a to ve spolupachatelství s J.K. (§ 9 odst. 2 tr. zák.) a dále pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák. V rámci rozhodování již v řízení před soudem (o žádostech navrhovatele o propuštění z vazby) Krajský soud v Ostravě usnesením, č.j. -897, ze dne 22. 1. 2001, zamítl žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu s tím, že důvody vazby dle § 67 odst. 1 písm. c) tr.ř. trvají, když další existenci důvodů vazby koluzní [§ 67 odst. 1 písm. b) tr.ř.] neshledal. Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j. -935, ze dne 22. 2. 2001, zamítnuta. V odůvodnění návrhu nyní napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 19. 7. 2001, jímž byla zamítnuta stížnost navrhovatele do usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2001, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, je poukazováno na trvající existenci důvodů tzv. vazby předstižné [§ 67 odst. 1 písm. c) tr.ř.]. Především je shledáno důvodným podezření, že navrhovatel se žalované trestné činnosti dopustil, když je poukázáno na výpovědi spoluobžalovaného J.K., ale i na znalecký posudek z oboru daktyloskopie. Odvolací soud dále poukázal i na to, že v průběhu řízení o podané obžalobě před soudem byly opatřeny další materiály, které nasvědčují, že navrhovatel se dopustil i jiné majetkové trestné činnosti a je zjevně v této souvislosti vyslýchán dále policejními službami. I když nelze dovodit v této chvíli, že se navrhovatel další trestné činnosti dopustil, i tyto okolnosti, spolu s dalšími, trvající existencí důvodů vazby předstižné podporují. Těmito okolnostmi (dalšími) je přesvědčení vycházející z argumentace soudu I. stupně, totiž, že navrhovatel se měl důvodně dopustit rozsáhlé majetkové trestné činnosti podvodného charakteru, společně s další osobou a měl tak způsobit na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Především však z dosud získaného důkazního materiálu plyne, že navrhovatel mohl být propojen s cizími státními příslušníky, které měly opatřovat předměty pomocí kterých měla být spáchána žalovaná trestná činnost (nekryté cestovní šeky C.). Tyto osoby dosud v rámci trestního řízení nebyly zjištěny, stejně jako nebyly zajištěny ani všechny šeky prostřednictvím kterých se měl navrhovatel trestné činnosti dopustit. Z uvedených zjištění obecné soudy dovodily obavu, že pro propuštění navrhovatele z vazby na svobodu by mohl pokračovat v páchání trestné činnosti, pro kterou je trestně stíhán.

V odůvodnění svého návrhu, kterým brojí proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci navrhovatel uvedl, že je mylným názor obou soudů, že by pokračoval v trestné činnosti. Poukázal v této souvislosti na to, že o výskytu platebních dokumentů včas informoval příslušníka policie, který to potvrdil a přes vědomost, že skutkové otázky nejsou v zásadě předmětem rozhodování o vazbě, mělo být k této okolnosti přihlédnuto i v tomto řízení. Poukázal dále na spojitost svého případu se spoluobžalovaným K., který byl propuštěn z vazby, kdy soud tak rozhodl, ačkoli postavení navrhovatele bylo v té době v podstatě stejné, navíc spoluobžalovaný uprchl a maří tak další trestní řízení. V přijatém rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, které napadl, spatřuje omezení své osobní svobody a takto závažný zásah do svých občanských práv s tím, že k takovému postupu může dojít pouze na základě skutečně závažných důvodů, které však v jeho věci nebyly nepochybně zjištěny. Pro porušení svého ústavního práva zaručeného mu , 2, 5y navrhl, aby jím napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci Ústavní soud nálezem zrušil.

Ve vyjádření k podanému návrhu Vrchní soud v Olomouci odkázal v plném rozsahu na argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že nemá co by k ní dodal.

Ústavní soud vycházeje ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. i argumentace navrhovatele, jakož i z vyjádření Vrchního soudu v Olomouci dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Nutno opakovaně připomenout, že je to pouze ústavněprávní hledisko, které umožňuje ingerenci ústavního soudu do rozhodovací činnosti soudů obecných. Vycházeje z tohoto hlediska zasažení namítaného práva na osobní svobodu neshledal. Na navrhovatelovu věc a rozhodnutí s ní spojená dopadá především ust. y podle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu, přičemž dle čl. 8 odst. 2 nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. V těchto souvislostech se jedná především o to, zda ony důvody stanovené zákonem (trestním řádem) jsou v případě navrhovatele relevantní, když skutečnost, že navrhovatel byl zbaven osobní svobody rozhodnutím soudu je nepochybná. Důvody vazby stanoví trestní řád (zákon) ve svém ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c). Je nepochybné, že shledání (nalezení) konkrétních skutečností, které odůvodňují obavu, že obviněný si bude počínat způsobem v jednotlivých ustanoveních dále blíže popsaných bývá začasté posouzením velmi subtilním. Výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" i ve vztahu k důvodům vazby předstižné je úkolem především obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace ve věci samé musí odpovědně posoudit zda další trvání vazby či vazba vůbec je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení. Pro výklad či aplikaci i ust. § 67 odst. 1 písm. c) tr.ř. proto nemohou být dána jednoznačná kritéria. Ta je zapotřebí vyvodit vždy z povahy konkrétní věci. Do těchto úvah vyjádřených i v příslušném rozhodnutí a plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů těmto známým se Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (, 2, 5y) buď vůbec nebo jestliže tvrzení a nedostatečně shledané důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního řádu republiky či mezinárodních smluv dle y. V daném případě takový rozpor Ústavní soud neshledal. Důvodné podezření z rozsáhlé a výrazné majetkové trestné činnosti navrhovatele nelze přehlédnout, stejně tak i to, že navrhovatel byl v této souvislosti již postaven před soud. Ze spisového materiálu k věci se vztahujícímu plyne rovněž důvodné podezření, že žalované trestné činnosti se dopouštěl nejen se spoluobžalovaným, ale i s cizími státními občany, jejich role v celé trestní věci se nejeví jako okrajová. Stejně tak trvá důvodné podezření o existenci dalších šeků, jejichž prostřednictvím měla být trestná činnost realizována. Z uvedených zjištění, které lze označit za konkrétní skutečnosti pak důvodně mohla vzejít obava, že navrhovatel bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, úvaha o bezprostředním nebezpečí další trestné činnosti je v daných souvislostech případná. Tyto skutečnosti z odůvodnění napadeného usnesení (i když si Ústavní soud dovede představit argumentaci preciznější) plynou, a to i v souvislosti s rozhodnutím soudu I. stupně. K namítanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci stran propuštění spoluobžalovaného K. z vazby na svobodu, lze než konstatovat, že takovéto rozhodnutí bylo vydáno, k důvodům tohoto rozhodnutí však Ústavnímu soudu z pohledu podaného návrhu se vyjadřovat nepřísluší, (a to ať by na jejich opodstatněnost měl jakýkoliv názor).

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu