Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 401/01

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným K.B., zast. Mgr. J.K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. , ze dne 18. 7. 2000, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem podaným dne 29. 6. 2001 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2001, a to ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné, č.j. -240, ze dne 18. 7. 2000. To s tím, že vydáním uvedených rozhodnutí i způsobem, který tomu předcházel bylo zasaženo základní právo navrhovatele uvedené v d (dále) totiž, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než z důvodu a způsobem, který stanový zákon. Dále obecně uvedl, že zmíněnými rozhodnutími bylo zasaženo právo navrhovatele na řádný zákonný trestní proces.

Ze spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, tak zjistil, že navrhovatel byl uznán vinným trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona (dále tr. zák.) a byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a dále povinnost uhradit způsobenou škodu. Skutkově bylo soudem I. stupně nalezeno, že navrhovatel vybral z účtu NH, jako člen její správní rady neoprávněně částku 90.000,- Kč a o tuto částku se takto obohatil. V řízení před soudem I. stupně i v rámci svého odvolání proti uvedenému rozsudku se navrhovatel hájil tím, že uvedenou částku označené nadaci při zahájení její činnosti poskytl tak, aby mohla fungovat, šlo vlastně o půjčku v označené výši a částku 90.000,- Kč si vyzvedl s tím, že takto byl nadací splacen dluh, který u navrhovatele měla. Obecné soudy po provedeném řízení dospěly k závěru, že v daném případě nemohlo jít o splacení dluhu navrhovatele (který vlastně nebyl ani jednoznačně prokázán), ale peníze takto získané navrhovatelem a v rozhodné době uložené na účtu nadace pocházely nepochybně z darů od různých osob (právnických a fyzických) a byly poskytnuty účelově a byly vázány takto na realizaci cíle deklarovaného nadací (dle jejího statutu), a to na úhradu léčby konkrétních pacientů v soukromém zdravotnickém zařízení. Odvolací soud proto podané odvolání svým usnesením, č.j. -265, ze dne 26. 3. 2001, podle § 256 trestního řádu zamítl jako nedůvodné, když se shodl se skutkovými i právními závěry soudu nalézacího. I on má za prokázané, že v době, kdy stěžovatel vybral uvedenou částku z účtu nadace ve svůj prospěch, nemohl vědět, že peníze takto na účtu vedené představovaly souhrn částek na účet vložený konkrétními sponzory, které nadací mohly být užity pouze ke konkrétnímu účelu, a to k úhradě léčby konkrétních pacientů v konkrétním zdravotnickém zařízení. Ke zvolenému postupu potom prokazatelně neměl ani souhlas členů správní rady nadace.

V podaném návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel v zásadě opakoval argumentaci, kterou užil v řízení před obecnými soudy. Jejím jádrem je tvrzení navrhovatele o poskytnutí půjčky nadaci s tím, že byl také oprávněn dát příkaz k převodu finančních prostředků z účtu nadace na účet svůj a takto vlastně učinil úkon směřující k vrácení jím poskytnuté půjčky. Poukázal i na obdobný postup MUDr. P., kdy protiprávní postup jejího jednání shledán nebyl. Z hlediska ústavněprávního lze z podaného návrhu nejspíše usoudit na to, že navrhovatel v řízení před obecnými soudy namítl rozpor mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením soudy. Má za to, že došlo k porušení práva stěžovatele na řádný zákonný trestní proces, což ve svém důsledku vedlo k jeho odsouzení. Označená rozhodnutí obecných soudů pak navrhl zrušit.

K podanému návrhu se vyjádřil Krajského soudu v Ostravě, jako účastník řízení před Ústavním soudem a v něm poukázal na důvody svého rozhodnutí, ve kterém odkázal na příslušné svědecké výpovědi zejména osob, které v nadaci pracovaly. Poukázal na to, že uvedená částka na účtu nadace představovala finanční prostředky vložené konkrétními sponzory na léčbu pacientů zajišťovanou právě nadací. Částku stěžovatel vybral prokazatelně z účtu nadace, a to bez vědomí kohokoliv ze správní rady, a to v době kdy přestal být jejím členem. K takovému postupu nebyl v té chvíli již navrhovatel oprávněn a jednalo se tak z jeho strany o svévoli s trestněprávními důsledky. Stran námitek ohledně výběru peněz MUDr. P. uvedl, že soud je vázán obžalovací zásadou a okolnostmi tohoto výběru se tak ani nemohl zabývat. Návrh tak pokládal za neopodstatněný, a proto jej navrhl odmítnout.

KSZ se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soud vzdalo ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále zák. o Ústavním soudu).

Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že není součástí obecných soudů a takto pouze hledisko ústavněprávní je tím, které zakládá jeho ingerenci do jurisdikční činnosti soudů obecných. Vycházeje z této skutečnosti, berouce v úvahu uvedený spisový materiál, argumentaci vedenou navrhovatelem i vyjádření Krajského soudu v Ostravě, dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Také Ústavní soud nemá výhrad proti skutkovým zjištěným učiněným obecnými soudy a právním závěrem z nich vyvozeným. Nepochybně bylo v řízení před obecnými soudy totiž prokázáno, že v dané chvíli peníze na účtu nadace představovaly prostředky složené konkrétními sponzory na konkrétní účet, a to v souladu s cílem nadace. Za dané situace (takto spolehlivě zjištěného skutkového stavu) se úvahy o prostředcích, které snad měl navrhovatel do nadace vložit (tzv. na její rozjezd) nejeví jako relevantní. Ostatně i soud I. stupně správně poukázal na to, že o "půjčce" tak jak uváděl navrhovatel v kritické době se členy nadace (o jejím vrácení) nejednal, nedomáhal se jejího splacení, a to ani případně občanskoprávní cestou. Pokud za daného stavu jednal způsobem, který nepochybně před obecnými soudy byl prokázán, nelze, a to ani z hledisek ústavněprávních kritizovat takový postup a v posledku i závěry, ke kterým obecné soudy dospěly. Jinými slovy řečeno - mezi shledanými skutkovými zjištěními, o kterých nejsou pochyby ani ze strany navrhovatele a právními závěry z nich dovozených, není rozpor, tím méně tak výrazný, který by umožnil Ústavnímu soudu konstatovat překročení hranice ústavnosti. To zejména i z hledisek principů představujících právo na spravedlivý proces, byť navrhovatelem výslovně neoznačených (hlava pátáy). Stejně nutno uvést, že postupem obecných soudů v dané věci nebylo zasaženo základní právo označené navrhovatelem (y) v souvislosti s namítaným zbavení svobody.

S poukazem na uvedené tak nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu