Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 400/01

Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele P.N., zastoupeného JUDr. J.L., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. , a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nerespektovaly ustanovení trestního řádu, zejména v , odst. 5 a 6 a tak došlo k zásahu do práv, jež jsou mu zaručena d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i a y. Poukázal na rozsah provedených důkazů a jejich hodnocení s tím, že se soudy nevypořádaly s rozpory ve výpovědi svědků, neprovedly všechny dostupné důkazy, ty které provedeny byly hodnotily neobjektivně a jednostranně a tak nevytvořily spolehlivý podklad či základ pro rozsudek.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. , zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání, v přiléhavém odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč shledal, že v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, byly dodrženy příslušné předpisy trestního řádu a že jmenovaný soud při rozhodnutí o vině obžalovaného vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného, na základě důkazů hodnocených jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, tj. tak, jak to ukládá ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Proto na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2002