Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 718/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. D., zastoupené JUDr. P. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 11. 9. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 11. 9. 2000. Uvedla, že tímto usnesením byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. , ze dne 22. 6. 2000, kterým soud I. stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a to s ohledem na sociální situaci stěžovatelky. Usnesením soudu odvolacího byla přiznána vedlejšímu účastníkovi, K. D., náhrada nákladů řízení ve výši 5 375 Kč a náhrada nákladů řízení odvolacího ve výši 575 Kč. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na to, že ona má povinnost k úhradě nákladů svého právního zastoupení ve výši 5 375 Kč.

Stěžovatelka dále uvedla, že vychovává 2 nezletilé děti a má příjem pouze v rámci sociálních dávek. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vylíčila své výdaje za měsíc. Má za to, že usnesením Krajského soudu v Brně byla porušena její základní práva zaručená a 96 odst. 1 y ČR a a y základních práv svobod.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Brně tak, že odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a uvedl, že se zabýval posouzením všech skutečností, na jejichž základě dospěl k závěru, že v daném případě je nutno postupovat dle . Okresní soud ve Znojmě odkázal na odůvodnění svého rozsudku.

Po přezkoumání důvodů ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Především je nutné konstatovat, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právním závěrem obecného soudu. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na y ČR nepřísluší. Úkolem Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle y ČR. Taková porušení základních práv a svobod stěžovatelky však Ústavní soud neshledal. Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně přístupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy.

V dané věci stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím soudu, týkajícího se náhrady nákladů řízení. V jejich přiznání vedlejšímu účastníkovi, v řízení před soudem žalovanému K. D., spatřuje stěžovatelka porušení svých ústavně zaručených práv. V ústavní stížnosti však pouze obecně některá údajně porušená práva vyjmenovává, aniž by konkrétním způsobem specifikovala důvod, proč jejich porušení v rozhodnutí soudu spatřuje. Krajský soud v Brně postupoval při rozhodování o nákladech řízení v intencích , ve svém rozhodnutí řádně svůj závěr odůvodnil a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jeho právní názor na danou problematiku, pokud výklad příslušných aplikovaných ustanovení nevybočuje z mezí ústavnosti. V posuzovaném případě však, jak je zřejmé z napadeného usnesení krajského soudu, měl žalovaný ve věci plný úspěch, a proto bylo na místě použití ust. . Odvolací soud oprávněně zvažoval při rozhodování o možném nepřiznání náhrady nákladů řízení ( cit. zák.) všechny konkrétní okolnosti věci, zejména pak majetkové, sociální, osobní poměry obou účastníků řízení a jeho rozhodnutí v tomto směru nelze nic vytknout.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 4. ledna 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu