Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 644/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti D., zastoupené JUDr. P.F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č.j. -54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 6. 11. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil druhý výrok a třetí výrok usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č.j. -54, vydaného ve věci určení majitele obchodního podílu a nařízení předběžného opatření, kde žalobcem byla Č., a žalovaným stěžovatelka. Uvedenými výroky byl změněn výrok II. a výrok III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2001, č.j. -20 tak, že stěžovatelka je povinna mj. zdržet se zcizení a zastavení jejího obchodního podílu ve společnosti F., a zdržet se zcizení nebo zastavení jejího podniku nebo části podniku, obsahující obchodní podíl společnosti F.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením, jež považuje za konečné ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), bylo zasaženo do jejích ústavních práv a svobod zakotvených v , , a d ("Listina"), a pro své tvrzení uvedla důvody.

K žádosti Ústavního soudu Vrchní soud v Praze sdělil, že napadené usnesení bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 7. 9. 2001, což odpovídá údaji uvedenému v odůvodnění ústavní stížnosti. Na základě tohoto zjištění je Ústavní soud nucen konstatovat, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§ 75 odst. 1 zákona). Bylo-li tedy napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, č.j. -54 stěžovatelce resp. jejímu právnímu zástupci, doručeno dne 7. 9. 2001, započala tímto dnem běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula v pondělí dne 5. 11. 2001. Stížnost však byla podána faxem dne 6. 11. 2001, tudíž den po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je ovšem nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2y).

Ústavní soud považuje za nutné dodat, že ani v případě včasného podání návrhu by nemohl akceptovat tvrzení stěžovatelky, že napadené usnesení nutno považovat za pravomocné rozhodnutí, které lze napadnout ústavní stížností. Za daných okolností takovou vlastnost může mít toliko konečné meritorní rozhodnutí. Stěžovatelka tedy bude mít k ochraně svého práva další procesní prostředky a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností, pokud pro takový postup budou důvody. Z obdobných důvodů Ústavní soud nepožadoval ani odstranění vady zaslaného originálu (nedatované) plné moci (nepřípustná substituční doložka).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj